Kdo dává císaři, co jest císařovo.

Konečný spotřebitel je jediný, který platí daně za sebe, i za podnikatele, neboť se nachází v postavení lidského zdroje tvorby soukromého zisku a má při tom existenčně horší postaveníjak „dojná kráva“.

Tato skutečnost vyplývá z koloběhu kapitálu:
Kapitalista(4) vloží do podniku kapitál ve výši 1.000 Kč a má dobu obratu 1 měsíc. To znamená,
že jestliže na počátku měsíce vydá za materiál, mzdy a ostatní náklady, včetně těch vedlejších
mzdových(viz minulý článek) celý obnos 1.000 Kč, pak se mu na konci měsíce vrátí oněch
1.000 Kč ve formě tržeb od zákazníka zpět. Za těchto okolností by ovšem náš pan kapitalista
nikdy nepodnikal, neboť by dostal na konci měsíce pouze zpět to, co do podniku na počátku
měsíce vložil. Chybí zisk, který chápe ze své strany jako motivaci podnikat, který je ale
z pohledu zákazníka sponzorským darem.

Kalkulace zisku:
Kapitalista nasadí rentabilitu kapitálu řekněme ve výši 30% s tím, že doba obratu je 1 měsíc.
Dostane takto na příjmové části koloběhu kapitálu částku 1000*1,30= 1.300 Kč. Protože rok
má 12 měsíců, vynásobíme 1.300*12= 15.600 Kč. Protože kapitalista obrací v podniku stále
oněch 1.000 Kč, je jeho příjem při 12-ti obratech  15.600 Kč Tyto peníze dostane ve formě
tržby od zákazníků. Jestliže činí jeho rentabilita kapitálu 30%, pak jeho roční zisk činí
300*12=3.600 Kč.
Na konci hospodářského roku vlastní náš kapitalista stále oněch 1.000 Kč základního kapitálu
a navíc 3.600 Kč zisku .To musel také nutně uhradit veškeré výdaje na mzdy, materiál, odpisy a naše odvody do sociálních fondů. Z toho plyne, že vše zaplatil spotřebitel a ne on sám.
Má stále na konci období oněch 1.000 Kč a navíc zisk ve výši 3.600 Kč, který mu
sponzorovali zákazníci.

Kalkulace daňové přirážky k ceně výkonu.
Kdyby ovšem neexistovala ta zatracená daň!
Náš kapitalista se musí se skřípěním zubů dělit s nenáviděným státem.
Protože  považuje oněch 3.600 Kč za spodní hranici ochoty vůbec podnikat,
musí připočítat ještě daň ze zisku. Z toho důvodu kalkuluje druhou fázi ziskové
přirážky:
Rozdělí náš zisk 3.600 Kč na dvě části: tu, kterou musí dát státu a tu, kterou si ponechá pro
vlastní potřebu.
Obecně proto můžeme psát:
TR=BZ+N
BZ=BZ*0,3+DČZ
Dosadíme¨- li do rovnice rozklad zisku, pak dostáváme:
TR=BZ*0,3+DČZ+N
TR: tržby od zákazníka (Cena, kterou zaplatíme podnikateli za zboží, nebo za poskytnutou
službu.)
BZ=celkový zisk (našich 3.600 Kč)
BZ*0,3= daňový odvod (sazba je 30%)
DČZ= disponobilní čistý zisk (To, co zbude kapitalistovi po odpočtu daní.)
N= náklady na výrobu, nebo poskytnutou službu.
Protože každý kapitalista maximalizuje vlastní  zisk (DČZ),který je jeho příjmem ,
a zajišťuje jeho nadprůměrný životní standard, musí nutně kalkulovat odbytovou cenu
vlastního produktu tak, aby dosáhl po odpočtu daní minimálně onen disponobilní zisk
ve výši 3.600 Kč.
To učiní následující kalkulací zisku:
BZ=BZ*0,3+DČZ (Daňová sazba činí v našem příkladu 30% ze zisku)
BZ-0,3 BZ=DČZ celou rovnici upraví koeficientem 3,33 aby dostal BZ v celém čísle.
BZ-0,3 BZ=DČZ/*3,33 (1/0,3=3,33)
3,33*BZ-BZ=3,33*DČZ
2,33*BZ=3,33*DČZ
BZ=3,33*DČZ/2,33
BZ=1,43 DČZ.
Takže podnikatel musi kalkulovat při daňové sazbě 30%  ziskovou přirážku BZ tak, aby dostal
od spotřebitele 1,43 disponobilního čistého zisku, který chce docílit, v našem případě oněch
3.600 Kč/rok
To znamená, že  naúčtuje do ceny spotřebiteli celkový zisk ve výši 1,43-násobku jeho
disponobilního čistého zisku. Takže mu naúčtuje nejen vlastní čistý zisk, ale i daň ze zisku,
kterou potom se skřípěním zubů a hlasitého nářku odvede státu jak ukazuje náš příklad:
Chce-li náš kapitalista docílit čistý zisk ve výši našich 3.600 Kč, pak musí zvýšit ziskovou
přirážku. 3.600*1,43=5.148 Kč/rok.
Jeho zisková přirážka při 12-ti obratech  činí 5.148/12=429 Kč, takže přirazí na oněch
1.000 Kč základního kapitálu 429/1000*100=42,9%.
Tím skutečně platíme kapitalistovi :
DČZ= BZ-BZ*0,3
DČZ= 429-0,3*429
DČZ= 300,3*12=3.603,3 Kč/rok a navíc ještě daň 429*0,3*12=1.544,4Kč /rok.
Drobné diference vznikly zaokrouhlováním.
To ovšem znamená, že spotřebitel, to jest my všichni, zaplatíme v ceně zboží či výkonu nejen
jeho nadstandardní životní úroveň, ale i veškeré jeho daňové povinnosti. Kdyby neprovedl náš
kapitalista korekci ziskové přirážky, stále by za něj platil daně spotřebitel ale při snižujícím se
disponobilním čistém zisku.
To , že spotřebitel platí kapitalistovi i daň při klesajícím zisku může jít tak daleko, až
kapitalistovi klesne zisk na nulu, nebo tento nabude záporné hodnoty. To ale za těchto
podmínek zavře krám, vyhodí zaměstnance na ulici a vloží kapitál někde jinde, kde mu
zákazník zaplatí čistý disponobilní zisk včetně daní ze zisku na „žádoucí“ úrovni.

Protože ale můžeme v praxi velmi dobře pozorovat značný nadstandard životní úrovně
u těchto lidí, lze prakticky s jistotou tvrdit, že konečný spotřebitel, to jest my všichni, kteří
jsme v roli lidských zdrojů kapitálových zisků platíme za ně ještě i jejich daně, pokud

kupujeme jejich výrobky, nebo užíváme jejich služeb.
Ne každý kapitalista prodá za kalkulovanou cenu. To znamená, že nedosáhne vždy onen
disponobilní čistý zisk jak si v kalkulaci představoval. Proto hledá cesty, jak situaci zlepšit
ve svůj prospěch. Jednak prosazuje snížení daní jak bylo popsáno výše a jednak se snaží
snížit náklady.
Zde má v podstatě dvě schůdné alternativy v oblasti mzdových nákladů:
1) Snížit odvody na sociální zabezpečení tím, že se bude snažit tyto převézt na zaměstnance
ve formě soukromých příplatků a použije demagogická hesla„Každý rád zaplatí za dobrou
lékařskou péči“, nebo „za spokojené stáří.“
2) Vytvořit nerovnováhu ve vlastní pozici vůči lidským zdrojům soukromého zisku s cílem
dostat člověka do tak zoufalé existenční situace, že bude nucen přijat jakoukoliv práci za
jakoukoliv mzdu a pracovních podmínek, které určí kapitalista sám. Tomu se říká „zpružnění
pracovního trhu“, nebo„práce se musí vyplácet.“
Jestliže si páni podnikatelé vynucují snížení daní, nebo odejdou do daňového ráje, pak to
znamená, že se snaží na úkor státního rozpočtu a tím i jeho mandatorních výdajů za naše
peníze zvýšit vlastní soukromý disponobilní zisk na náš úkor.
Závěr:
Výše uvedené příklady nejsou ani zdaleka žádné „žonglování“ s čísly. Takto analyzuje vedení
každého podniku vlastní činnost s cílem zajistit podílníkům, investorům a akcionářům jejich
ziskové podíly a zároveň se rozhoduje, ve které zemi bude investovat vlastní kapitál.
V mezinárodním měřítku vyhrají ty země, jejichž vlády drží mzdy těsně nad životním
minimem a poskytují jak domácím, tak i zahraničním investorům co nejnižší daně.
Jako spotřebitelé financujeme na jedné straně masovou chudobu, na druhé straně nepřiměřené
bohatství nemnohých.
Takže když platím, tak nevím co platím, respektive jak pan podnikatel s mými penězi v rámci
svobody podnikání naloží. A to je skandál, neboť peníze, určené na daně strčí podnikatelé
v případě jejich snížení jednoduše do vlastní kapsy. Daň ale není nic jiného, než příspěvek nás
všech na financování celospolečenských výdajů a to i mandatorních, ale není v žádném
případě prostředek k financování chamtivosti pana podnikatele, jak to zakotvila ODS ve svém
programu. Zde citát (3):
•“ Nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou  dlouhodobým řešením.
Nízké daně snižují motivaci k daňovým únikům, lidem zůstane více peněz pro
vlastní využití a firmám pro vlastní rozvoj. Nízké daně jsou trvalou ekonomickou
pobídkou pro zahraniční investory, aby zde umístili svoje výrobní kapacity.“
Státní dluh České republiky činil v r. 2009  1 178,2 miliard Kč.(2)
Největší skandál je, že zákazník platí v zisku obsažené sponzorské dary stranám, které
podporují páni podnikatelé, aby jim umožnily rozmnožování vlastního bohatství.
(Viz programové prohlášení ODS.)
Takže jak je to s tou „dojnou krávou“?  Jako lidský zdroj dostáváme čím dále tím méně
ale musíme „nadojit“ stále více zisků. Někdy tolik, že až teče krev.

(1) http://www.steuerzahler.de/Verschuldung/7688c8973i1p477/index.html
(2)http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/str_vyvoj_sd.html
(3) http://www.vize2020.cz/docs/vize2020final.pdf
(4) Pod pojmem kapitalista se rozumí podnikatel, který investuje kapitál za účelem
dosažení zisku.(Za mně pracují peníze) http://de.wikipedia.org/wiki/Kapitalist