Bezohledný postup firem za účelem maximalizace vlastního zisku deklarovaného jako svoboda podnikání
názorně dokumentuje přehled migrace pracovních sil uvnitř národní ekonomiky SRN,
převzatý z knihy
Albrecht Müller, Lživá reforma ( Die Reformlüge), vydané roku 2004 v SRN, ukazující rozsah
přesunu pracovních příležitostí jednotlivých odvětví uvnitř a mimo SRN:
Odvětví 1960 1970 1980 1990 2000
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
textilní a oděvní 1 269 000 1 054 000 674 000 469 000 230 000
prům.
kožedělný prům. 267 000 204 000 121 000 66 000 31 000
hornictví a
těžba kamene 871 000 591 000 466 000 370 000 128 000
chemický prům. 534 000 657 000 625 000 644 000 522 000
strojírenství 1 043 000 1 227 000 1 131 000 1 211 000 1 164 000
automobilový prům. 596 000 921 000 1 029 000 1 122 000 1 055 000
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem 4 046 000 3 882 000 3 130 000
Pramen: Spolkový statistický úřad, statistické ročenky 1994 a 2003, Wiesbaden 1994/2003 Str. 112f./str/111f
Autor komentuje tento vývoj jako přesun pracovních sil v jednotlivých odvětvích
( textilní, automobil. průmysl) s poukazem, že v posledních letech i toto odvětví zaznamenává
mírný pokles.
Přesun pracovních sil mezi jednotlivými odvětvími ukazuje na masivní strukturální přesuny investic ve prospěch automobilového průmyslu. Vezmeme-li vývoj pracovních příležitostí od. r.1980 do roku 2000, pak zjistíme, že za posledních 20 let se snížil počet pracovních míst ve jmenovaných odvětvích o 916 000.
Tempo úbytku pracovních příležitostí se během tohoto období dramaticky zrychlilo. Zatím co
v období 1980-1990 činil úbytek pracovních míst 164 000, vzrostl tento v období 1990-2000 na 752 000 pracovních příležitostí.
Jako příčinu vidí autor v konjunkturální depresi. To je ovšem omyl. H. W. Sinn rozebírá tuto skutečnost ve své knize Die Basarökonomie (Ekonomie bazaru) z pohledu odchodu průmyslu do zahraničí:
Oproti dřívějšku, kdy jsme skoro všechno sami produkovali, přichází nyní stále vzrůstající podíl celkové hodnoty nabízeného zboží na německý průmyslový bazar ze zemí s nízkou mzdou, nejvíce z východoevropského zázemí. Necháváme naši produkci stále více zhotovovat v Polsku, Maďarsku a Slovensku, abychom tyto komponenty v Německu dále zpracovávali a odsud exportovali do celého světa. To udržuje onen bazar konkurenceschopný.
Nízké mzdy východní Evropy umožňují německému průmyslu odolávat asijské konkurenci
a tím se nenechat vytlačit z trhu na základě cenové soutěže..str 95
Dále autor uvádí:
Od r. 1991-2004 došlo v SRN vlivem odchodu firem zpracovatelského průmyslu k
poklesu pracovních příležitostí na plný pracovní úvazek ve výši 2,96 mil., což znamená
28% str.136
Pro srovnání ukazuje autor tento trend v procentech u ostatních vyspělých států
v období 1991-2003
USA -4,7
Francie -12,3
Svedsko . -14,4
Rakousko -16,2
Korea -18,5
Anglie -18,6
Japonsko -24,0
SRN . -26,9
(str. 139)
Nově vzniklá prac. místa v nových čl. zemích EU, které vytvořily německé firmy ukazuje autor v následujícím přehledu:
3000 prac míst od r. 1989, nárůst na 189 000 do r.1995, 560 000 do r. 2001.
V letech 1995-2001 to odpovídá 19 %/rok což představuje 60 000 prac. míst/rok.
Při odpovídající extrapolaci by mělo být zaměstnáno v roce 2005 na 800 000 lidí v nových zemích EU. Str. 98
a dále uvádí:
V tom samém období 1991-2002 činil na každý 1 euro exportu 53% podíl výdajů na nákup
komponent a zboží z importu. Str.192
Převzato z Hans-Werner Sinn Die Basarökonomie
ISBN-10: 3-430-18536-X
Pokračující trend ukazují údaje spolkového statistického úřadu z 07.02.2008:
Kolem 18% podniků se 100 a více zaměstnanci v SRN přemístilo v letech 2001 až 2006
část vlastních podnikatelských aktivit do zahraničí (14%), nebo toto plánují do konce roku 2009(4%)
Podle údajů spolkového statistického úřadu(Destatis) přemístilo vlastní podnikatelskou činnost 60%
podniků do dvanácti nových zemí EU, následuje Čína s 36% podniků, přičemž 30% podniků přemístilo
svoje aktivity do původních 15-ti členů EU.
Kolem 38% dotázaných udalo více cílových států. Z toho důvodu je procentuální součet vyšší jak 100%.
Mezi těmito aktivitami jsou např. účetnictví, telefonní služby (Call-Center), nebo části vlastní produkce.
Průmysl byl s přibližně 26% podniků zřetelně více zúčastněn na přemístění vlastní produkce
Nežli ostatní odvětví(9%)
Na přemístění vlastní produkce se výrazně podílí průmysl, pracující v oblasti špičkové technologie (33%) .
19% podniků, pracujících v oblasti náročných na znalostní služby
( programování, průmyslové poradenství) přemístilo vlastní aktivity do zahraničí.
Podniky mají s přemístěním vlastních aktivit převážně dobré zkušenosti. Vedle lepší pozice v hosp.
soutěži (73%) jsou uváděny jako příčina především nižší mzdové náklady(67%).
Snadnějším přístup k novým trhům uvádí 55% podniků. Tím ale stoupají výdaje na logistiku o 14%
http://www.presseportal.de/pm/32102/1131604/statistisches_bundesamt
Závěr
Uvedené údaje přesvědčivě dokazují, že analýza fungování meziodvětvové dělby práce jak je uvedena
ve třetím dílu se přesně odráží ve skutečnosti. Kapitál ve Spolkové republice, vytvořený příkladnou pílí
jejich občanů neváhá opustit danou zemi v okamžiku, kdy vycítí, že může docílit vyšší zisk a
vůbec ho nezajímá, že za sebou zanechá sociální spoušť. Pod pojmem sociální spoušť nelze rozumět pouze ztrátu pracovních příležitostí, ale i řadu konkurzů malých a středních firem, neboť takto byla zpřetrhánasíť mezipodnikové dělby práce.
Společnost, která za tak katastrofálního propadu vlastní ekonomiky stále trvá na neoliberálních principech fungování ekonomiky musí nutně vykazovat velice nízkou kolektivní inteligenci.
Případná námitka, že příčinou odchodu kapitálu ze země byla vysoká mzda, což je pravda, vede k logickému závěru, že rychleji stoupající životní úroveň ve srovnání s ostatními zeměmi působí jako zpětný regulační mechanizmus, který od určitého poměru mzdových nákladů nastartuje exodus kapitálu a tím způsobí pokles životní úrovně obyvatelstva a současně zhorší poknikatelské klima v dané zami. Takto nemůže systém národní hospodářství za podmínek volného pohybu zboží a kapitálu za podmínek volné soutěže dosahovat trvalého růstu životní úrovně. Jestliže se argumentuje, že v SRN byla několikanásobně vyšší životní úroveň než v komunistickém Československu, pak to nebyla výkonnost tamní ekonomiky, ale nemožnost masové migrace kapitálu do zemí východního bloku.
To, že je SRN na předním místě ve světovém exportu na věci vůbec nic nemění. Vezmeme-li náš model
národního hospodářství, jak je uveden ve třetím dílu, pak se tok zboží a tím i peněz promítá pouze ve
vektorech import a export. To znamená, že tvorba hodnot probíhá mimo podniky se sídlem v dané ekonomice (ty se změnily na obchodní organizace). Obyvatelstvo takovéto zhroucené ekonomiky je jednoduše vyřazeno ze společenské dělby práce a ztrácí tak základ vlastní existence. Výsledkem je masová nezaměstnanost a vysoký podíl obyvatelstva žijící v chudobě. Tři až čtyři miliony nezaměstnaných spolu s 6,5 miliony zaměstnanců, pracujících v sektoru nízkých mezd ( méně jak 9 euro/hod) jsou jednou z hlavních příčin redukce příjmů státního rozpočtu. Spolková republika se tak zcela logicky potýká s chronicky deficitním rozpočtem.
Kasta těch, kteří se prohlašují za výkonné za těchto podmínek výkonnými prostě nejsou. Nepodávají žádný celospolečensky prospěšný výkon, neboť bezohlednou preferencí vlastního prospěchu spolu s vytěsnující hospodářskou soutěží zruinovali sami sebe navzájem a celou ekonomiku, kdysi označovanou jako země hospodářského zázraku. Zcela uniká fakt, že regulovaná sociální tržní ekonomika musí být stejným dílem sociální nejen k pracovní síle, ale i, a to především, k podnikatelským subjekům samotným.
