Liberální teorie klade jako podmínku, stav, ve kterém bude investováno do vlastní, a ne cizí ekonomiky. Tuto liberální zásadu nedodržuje dnes žádný soukromý majitel kapitálu, neboťvlády liberálního zaměření tento neřád (volný pohyb kapitálu) aktivně podporují.
Klasik liberální ekonomie A. Smith začíná svou "neviditelnou ruku"(1) základní podmínkou:
" ..upřednostňuje-li (podnikatel) národní hospodářství na místo cizího, myslí tím vlastně na vlastní bezpečí, a jestliže takto podporuje zaměstnanost, takže může příjem z ní dosáhnout nejvyšších hodnot, snaží se tím vlastně o svůj zisk"
A. Smith měl očividně na mysli pouze volný obchod, ale ne volný pohyb kapitálu, jak jsme toho svědci v rámci globalizace. Odchod kapitálu ze země má skutečně za následek destrukci ekonomiky a jejího sociálního systému.
Již velmi zjednodušená úvaha na bázi kalkulace nákladů a zisku plně ukazuje správnost tohoto tvrzení. Jednotlivé sazby jsou úmyslně vzaty bez ohledu na jejich současnou platnost, neboť sledované procesy se odehrávají v každé zemi, ze které odchází kapitál. Eventuální dosazení platných sazeb zcela určitě nevyvrátí zhoubné tendence degradace postižené hospodářské soustavy. Tyto neblahé účinky můžeme ostatně v EU pozorovat na vlastní kůži.
Mějme podnik, který vznikl na základě investice do vlastního hospodářství:
Nákup materiálu od tuzemských. dodavatelů ...............150.000 Kč/rok
Zaměstnanci: 10, plat 20.000/měs :10x20.000x12=..2.400.000 Kč/rok
Odvod do soc fondů 20%:2.400.000*0,2=....................480.000 Kč/rok
Odpisy..............................................................................20.000 Kč/rok
Ost. Náklady ...................................................................50.000 Kč/rok
-------------------------------------------------------------------------------------
Nákladycelkem..........................................................3. 100.000 Kč/rok
Zisk 30%........................................................................930.000 Kč/rok
------------------------------------------------------------------------------------
Tržby celkem:.............................................................4.030.000 Kč/rok
Investice místního podnikatele přinese společnosti:
Odvod do soc fondů 20%:2.400.000*0,2=.......480.000 Kč
Daň z mezd 20% (2.400.0000-240.000)*0,2=432.000 Kč
Daň z příjmu podnikatele 40%: 930.000*0,4=.372.000 Kč
Daň z přidané hodnoty 20%:
(4.030.000-150.000)*0,2=................................776.000 Kč
----------------------------------------------------------------------
Příjmy státu včetně soc dávek: ......................2.060.000 Kč/rok
Náš pan podnikatel odejde do zahraničí, čili investuje v jiné hospodářské soustavě.
Společnost utrpí značnou škodu:
20 zaměstnanců je nyní bez práce a pobírají sociální dávky.
Stát za ně platí rekvalifikaci, což opět znamená společenské výdaje, které lze
označit jako hospodářskou škodu, kterou pan podnikatel nikdy nezaplatí.
Sociální fondy utrpí rovněž škodu, neboť příspěvky na zdravotní a důchodové pojištění
zaznamenají drastický pokles. Při stoupajících výdajích.
V případě, že se pan podnikatel odstěhuje do daňového ráje, klesne příjem státu o jeho daň z příjmu ve výši 372 000 Kč.
Stát utrpí rovněž ztrátu v položce příjmů z daně z přidané hodnoty:
Řekněme, že pan podnikatel bude prodávat své zboží o 10% levněji.
4.030.000 x (1-0,9)= 403.000 x 0,2=...............................80.600 Kč
Již v tomto případě přijde stát na daních a odvodech o:
Daň ze zisku:..................................................................372.000 Kč
Ztráta z DPH:713.600-669.240=......................................80.600 Kč
Odvod do soc fondů........................................................480.000 Kč
Daň z mezd.....................................................................432.000 Kč
----------------------------------------------------------------------------------
Škoda způsobená podnikatelem:..................................1.364.600 Kč/rok
Jestliže pan podnikatel otevře další firmu v zahraničí a neimportuje její výrobky na domácí trh, způsobí tak státu celkovou škodu ve výši: 2.060.000 Kč/rok.
Kdyby ale náš podnikatel investoval doma, jak to požaduje klasická ekonomie, vzrostla by zaměstnanost o 20 pracovních míst a příjem státu by se zdvojnásobil Na 4.120.000 Kč/rok
a na trhu by vzrostla kupní síla na 4.800.000 Kč.
Odchod našeho podnikatele do zahraničí má ale širší negativní důsledky:
Protože pan podnikatel podrazí cenu konkurentům na domácím trhu, budou se tito snažit řešit
vlastní situaci stejným způsobem- to jest odchodem ze země, což způsobí další ztrátu
pracovních míst. Navíc se tento proces bolestně dotkne i subdodavatelů, neboť zcela zákonitě
dojde k poklesu jejich odbytu.
Výsledkem je růst nezaměstnanosti, růst mandatorních výdajů státního. rozpočtu spolu
s poklesem jeho příjmů. Za těchto podmínek začnou páni podnikatelé argumentovat, že
společnost žije nad poměry a že je nutno šetřit. S odvoláním na své „svízelné postavení“, které
si zavinili sami, začnou se páni podnikatelé zasazovat o snížení daní a „reformu“
pracovního zákona .
Vláda je takto postavena do situace, kdy je nucena podnikatelskou kastou snížit daně podnikům,
zvýšit ekonomické donucení vzít jakoukoliv práci za mzdu, kterou určí po libosti podnikatelé. Dalším řešením je převod mandatorních výdajů na obyvatele v podobě privátních fondů. Toto opatření
zvyšuje kapitálový sokl bank. Tento přírůstek bankovního kapitálu je pak použit k úvěrování odchodu firem do zahraničí, což urychluje zmíněný proces.
Společnost si tako „řeže větev, na které sama sedí“. Konečným výsledkem je nárůst státního
zadlužení, snížení ratingu a následná lichvářská úroková sazba, což nadále ruinuje výdajovou část státního rozpočtu.
Argument, že stát má dosahovat vyrovnaný státní rozpočet je za stavu volného pohybu
kapitálu nesmysl, neboť za tohoto stavu příjmy státního rozpočtu neustále klesají.
Kdyby ve stejné míře klesaly i výdaje, pak by v konečné fázi poklesl stát na úroveň
rozvojových zemí se všemi důsledky v sociální oblasti. To je právě to, co nepřispívá
k bohatství národů, jak to v úvodu formuloval klasik ekonomie A. Smith.
Závěr:
Již tak jednoduchá úvaha ukazuje, že má A. Smith plnou pravdu. Vázání kapitálu v zemi
je skutečně základem blahobytu národa. Dále se ukazuje, že volný pohyb kapitálu
v neřízené globalizaci přináší rozvinutým ekonomikám nedozírné materiální a sociální škody.
Transferuje-li podnikatel výrobní kapacity do zahraničí, dopouští se takto daňové úniku,
který není z nepochopitelných důvodů trestný. Současná mizerie je skutečně výlučně
zapříčiněna majiteli soukromého kapitálu, který je v liberálních neřízených ekonomikách
zcela autonomní.
(1) A. Smith, Blahobyt národů.
