EU není samoobslužný krám

Když jsem před několika dny projížděl Prahou, měl jsem příležitost prohlédnout si letmo billboardy politických stran.Prakticky všechny vnucovaly potenciálním voličům do evropského parlamentu představu, že pouze ona jediná hájí zájmy občanů České Republiky v evropském parlamentu. Jakási dáma dokonce hlásala, že bojuje za jejich zájmy.Co bylo do očí bijící, žádný, a to bez výjimky žádný, se ani slůvkem nezmínil, co chce udělat pro společnou věc Evropy.

Je proto na místě si položit otázku, co dělá Česká Republika v EU, kromě prosazování vlastních zájmů, jakým přínosem pro celou Evropu je její členství v ní ?
Dejme tomu, že tyto praktiky budou v příštím evropském parlamentu dominující a
každý bude hájit především vlastní zájmy. Je nutno si uvědomit, že vlastní zájem je prakticky vždycky v rozporu se zájmy někoho jiného. Čím více má takovéto společenství členů,
tím menší je možnost docílit společného rozhodnutí.
EU bude potom představovat tlupu věčně se svářících politiků, neschopných se sjednotit na elementárním společném jmenovateli. Jakou roli potom může taková EU hrát na mezinárodním poli vůči USA, Číně, Rusku a ostatním velmocem jak politickým, tak i hospodářským?
Euroskeptici by si měli přečíst evropské dějiny. Římský stát se vyvinul v antickou velmoc díky existenci dobře zorganizovaného, silného státu vzniklého na základě sjednocovacího procesu. Řecké státy, tvořící volný konglomerát republik a království nehrál nikdy
žádnou významnou roli jako státní útvar. Výjimkou byl Alexander Veliký. Ten také řecké státy sjednotil v jeden celek. Celý středověk a novověk až do dnešní doby dominovaly politické praktiky na základě metody "já pán, ty pán". Výsledkem bylo bezpočet zničujících válek a konfliktů. Politické praktiky euroskeptiků nejsou tudíž v podstatě nic jiného, než pokračování těchto politických praktik.

Již letmý pohled na společensko -politickou elitu české společnosti ukazuje na dva závažné jevy:
1) Bezohledný egoismus za současné neschopnosti produktivní spolupráce, pokud z toho neplyne vlastní prospěch.
2) Snahy některých společenských skupin navazovat na tradici šovinismu evropských národnostních skupin, jak ji známe z dob 19. a první poloviny 20. století.
3) Úporná snaha hledat ochránce v cizích mocnostech.

Je nutno si uvědomit, že slabá centrální vláda EU vytváří ideální příležitost pro ostatní mocnosti využívat některé mocenské skupiny členských zemí EU jako „trojského koně"za účelem prosazení vlastních mocenských zájmů. Jako parádní příklad stojí snaha USA instalovat v Brdech protiraketový štít. Možnost volného rozhodování české a polské vlády v otázkách zahraniční politiky znamenalo prudké zhoršení vztahů EU k Ruské Federaci, což objektivně poškodilo ostatní členské státy, které mají zájem na dobré spolupráci s touto zemí.

Volba do evropského parlamentu staví tudíž občany EU před dilema:
 Buď dáme hlasy těm, kteří chtějí slabou a akce neschopnou EU a budeme nadále pokračovat ve vzájemných konfliktech a trapném hašteření o nicotnosti vydávané za vlastní zájmy, nebo budeme volit ty, kteří se pokusí skončit s politikou konfliktů evropských státu a pokusí se o nový historický počátek založený na vzájemné spolupráci v rámci silné integrované Evropy.

Lisabonská smlouva a silná centrální  vláda EU je tudíž onou historicku šancí, kterou nelze promarnit.