Tahle otázka už druhý den vládne internetovým diskusím. Rozhořela se bitva mezi dvěma tábory. Jeden tábor by si rád v kavárně v klidu přečetl noviny, vypil kávu, nebo dokonce (ó hrůzo) zakouřil.
Druhý má zase pocit, že kavárna je veřejným prostorem pro všechny a pokud nepočítá s návštěvou rodin, jedná se o diskriminaci a důsledkem je sociální izolace matek.
Já si myslím, že jde především o špatně položenou otázku. Pokud se ptáme, zda děti patří do kavárny, můžeme se stejně tak zeptat, jestli tam patří člověk, který si sedne sám ke stolu, otevře si notebook a dvě hodiny si při jedné kávě vyřizuje poštu a nahlas telefonuje, nebo jestli tam patří opilec, dorážející na ostatní hosty a mámící z přítomných žen telefonní čísla.
Jsem ráda, že existují kavárny s dětským koutkem, které se prezentují jako přátelské k rodině a že už to ani mimo Prahu není sci-fi. Ráda tam občas zajdu, třeba když jdu s dětmi k doktorovi a ujede nám autobus, nebo když jdeme na nákupy. A pokud v takové kavárně narazím na člověka, který tam přišel v klidu pracovat a tudíž mu vadí vysoká hladina hluku, nebo na toho výše zmíněného opilce, budu mít právem pocit, že měli pro svoji misi zvolit jiný podnik. Stejně tak já, pokud přijdu v osm večer s dětmi do non- stopu, asi těžko mohu očekávat, že se tam přestane kouřit, pít, mluvit sprostě, místo automatů se začne hrát pexeso a místo piva se začne točit zmrzlina. A popravdě řečeno, pokud jdu výjimečně někam bez dětí, vyhledávám spíš podniky, kde se s dětmi nepočítá.
Ale pak tu máme podniky pro všechny, které se nedají zařadit ani do kategorie „místo přátelské k dětem“, ani do kategorie „nálevna“. Kavárny, kde se třeba nekouří, ale zároveň tam není dětský koutek, místa, která jsou v centru, nebo v turistických oblastech, takže se dá očekávat, že tam přijde dvojice, která chce mít klid na rande, člověk, který se potřebuje připravit na obchodní schůzku, i rodina s dětmi, která má chvilku času před začátkem dětského představení. A tady je právě jablko sváru. Komu z nich se má kavárna přizpůsobit? Co je důležitější: rande, klid na práci, nebo potřeba dát si s dětmi v klidu svačinu a nechat je někde vyčůrat? Argumenty všech stran jsou pochopitelné. A tady přichází ke slovu soudnost a snášenlivost. A taky rozhodnutí majitele,na jakou cílovou skupinu se chce zaměřit. Většině bezdětných lidí asi nebude vadit rodina, která vezme děti do kavárny na dortík, pokud budou rodiče soudní, budou mít na paměti, že jejich děti nejsou středem světa a jejich chování budou korigovat. A pokud se dítě nachází ve vývojové fázi, kdy se jeho chování korigovat moc nedá (kojenec, nebo batole v období vzdoru), opustí podnik dřív, než se přítomnost jejich dětí stane pro ostatní nesnesitelnou.
Když bylo mým dětem půl roku a tři roky, v rámci výletu jsme se pokusili naobědvat v restauraci. Nevyšlo to. Ne kvůli diskriminaci ze strany restauratérů, ale kvůli fázi vývoje, ve které se děti zrovna nacházely. Kojenec toužil být po celou dobu oběda u prsu, tříletý nedokázal kultivovaně jíst, aniž by mu u toho někdo na plný úvazek asistoval. To léto bych s klidným svědomím řekla, že moje děti do běžné restaurace, která se neprezentuje vyloženě jako „podnik pro rodiny s dětmi“ nepatří. Tenkrát jsme se s manželem najedli na střídačku a po zbytek léta jsme pak na výletech svačili na lavičkách v parku, což bylo úlevné pro nás, pro děti i pro potenciální spolustolovníky. Nikomu to neublížilo, ani nás to neuvrhlo do sociální izolace, byla to prostě přechodná fáze.
Nepřipadá mi, že míra izolace a osamělosti matek s malými dětmi nějak zásadně souvisí s počtem kaváren s dětským koutkem. Pokud se žena na rodičovské dovolené cítí jako oběť svého údělu, bude neustále řešit, co všechno s dětmi nemůže, bez ohledu na počet family friendly kaváren. Vždyť kavárna není jediné místo, kde se dají pěstovat sociální vztahy a pokud člověk žije v místě, kde vhodná kavárna není, může se s ostatními lidmi navštěvovat doma, kde si pravidla chování určuje sám, udělá si kávu, kterou má nejraději a nebude mu trapně, že sedí celé odpoledne u jednoho nápoje. Nebo může využít mateřské centrum, případně si kavárnu přátelskou k rodině sám založit, což už mnoho matek udělalo. A v neposlední řadě je nutné se smířit s tím, že rodičovství s sebou prostě přináší změnu životního stylu. A jako je nutné počítat s tím, že dokud kojím, nemůžu chodit večer do baru, je třeba taky vědět, že pokud cítím neodkladnou potřebu navštívit s dětmi kavárnu, musím si dopředu vybrat vhodný podnik,kde moje děti nebudou nikoho rušit a mne zas pro změnu nebudou obtěžovat družní opilci.
Milé matky, nechtějte udělat z celého světa jeden velký dětský koutek jen proto, že zrovna máte malé děti. I když se to zdá daleko, třeba ve vašem životě ještě přijde chvíle, kdy se vám podniky, přátelské spíše k dospělým, budou hodit.
