Proč máme strach z neznámého?

V posledních dnech opět nevěřím svým očím a uším. Nejprve čtu výroky pana Hájka o tom, jak gayové jsou vlastně devianti. U něj se tomu však nelze divit. Poté se k němu přidá s obhajobou hlava státu. Tam je to ještě více smutné, leč rovněž ne překvapující. A nakonec se dočtu, že dokonce ve dvou městech v ČR se sepisují petice, aby v nich nebyly domovy pro lidi s mentálním postižení. To už mě opravdu mrazí a nutí mě přemýšlet nad situací české společnosti.

Nedávno mi má známá (vozíčkářka) popisovala situaci, kdy jí manželka jejího bratra řekla, že nepustí svou třináctiletou dceru na rekondiční pobyt s lidmi s postižením, jelikož dcerka teď hodně marodila a ona nechce, aby od těch lidí něco chytila. Byl jsem z toho v šoku, že to zvládne říci své příbuzné. Navíc má ta dáma i vysokou školu a je poměrně mladá. Řekl jsem si však, že se jedná o ojedinělý případ hlouposti.

Nyní zjišťuji, že problém v české společnosti je mnohem hlubší. Stále více kolem sebe slýchám, koho nemáme rádi. Dokonce jsme tak daleko, že lidé sepisují petice, aby v jejich městě nebyl vybudován domov pro lidi s mentálním postižením. Konkrétní příklady jsou ze Zábřehu a obce Lužice poblíž Šternberka. Lidé se zde bojí, že by ti noví sousedé mohli utíkat a být na ně agresivní. Je to nevědomost? Ano. Ale zároveň hloupost a lenost. Lenost koukat se kolem sebe, vnímat svět a učit se novým věcem.

Co jsme to za společnost, když stále jen říkáme koho nemáme rádi? Nechceme mít za sousedy Romy, homosexuály, lidi s postižením, Vietnamce, Ukrajince, kůrovce, … cyklisty? Nechceme tady ochránce přírody. Kam to půjde dál? Začnou nám vadit velké nosy? Hitlerovi se takto nelíbili Židé. Je to velmi jednoduchá a ubohá rétorika útočící na jiné. Jak je možné, že posloucháme Klause, Hájky, Bátory a jim podobné? Omračuje nás jejich narcismus a schopnost zaútočit na naše nejnižší pudy? Je to jen ubohá snaha vyvolat v nás pocit strachu z něčeho cizího. V dnešní době ale máme možnost si pravdu zjistit. Je doba internetu a informací je všude plno. My se těchto pánů nesmíme bát a následovat je jako stádo, ale ukázat jim, že máme vlastní hlavu a oni nemají pravdu. Nikdo z nás nemůže za to, jak se narodil. Každý se může ocitnout v situaci, kdy bude jiný. Dokonce jsem se setkal s názorem, že lidem po úraze je potřeba pomoci, protože ti za to nemůžou. Za to lidé s vrozeným postižením jsou divní (jiní) odmalička. Národe vzpamatuj se!

Co asi hlavně nefunguje je osvěta. V Praze jsme již zvyklí na mnoho věcí, ale osvětová činnost v menších městech a obcích pravděpodobně selhává. Přitom různé neziskové organizace pořádají mnoho takových programů. Možná zde měl však zasáhnout stát či jednotlivé kraje a více tyto aktivity podporovat. Musíme proti hlouposti a nevědomosti vytáhnout do boje. Nemyslím tím žádné nucené mohutné kampaně, ale lidovou a nenucenou formou lidem sdělit, že jsou tu i jiní a nekoušou. Nenakazí jejich děti svým postižením či jinou nemocí. Maximálně od nich můžete dostat chřipku jako od svého souseda.