Jak můžeme při výchově dětí využít omylů tvůrců animovaných filmů? Včera jsem po delší době
usedla na několik minut k televizi. Mám ráda kreslené
filmy, jako je Madagaskar či Doba ledová, a tak jsem zpočátku
se zalíbením sledovala posledních patnáct
minut snímku pro děti s názvem Mezi námi
zvířaty. Velice rychle jsem se zorientovala ve vrcholícím
ději a po krátké chvíli jsem zjistila, že
hlavním hrdinou je postava, které všichni říkají
Otis.
Otis bez Otise jako muž bez muže, že? Jednoznačně tedy mužský rod. Pominu-li ale rohy, které mohou být u Tura domácícho zakrslé, dívala jsem se na stvoření s očividně neopřehlédnutelným vemenem. Jako by to byla skládačka z kinder vajíčka.
Když mi došlo, že to je nesmysl, zeptala jsem se svého muže, zda ten Otis má být jako samec od krávy. Abyste rozuměli, můj mažel vyrůstal mimo Prahu a dalo by se předpokádat, že přišel se zvířaty do styku častěji než já, rodilá pražanda. Když ale i on chvíli pochyboval o tom, zda nemá býk náhodou vemeno, jala jsem se uvažovat nahlas a logicky. Naštěstí si po chvíli nechal vysvětlit, že býci mají mezi zadníma nohama zpravidla něco jiného a že býkovi vemeno k ničemu není.
Nicméně mě to přivedlo k úvahám o tom, jak veliké dilema asi museli tvůrci tohoto filmu řešit. Pokusit se převést typicky lidské rodinné uspořádání žena – muž – dítě na zvíře jako je kráva zřejmě vůbec nebylo snadné. Uvědomila jsem si totiž, že když se čas od času sama pohybuji v přírodě, většinou vidím tato zvířata v konfiguraci „s vemenem“. Nevím, jak jste na tom vy či vaše děti a zda vídají něco jiného, než jen hovězí maso v různých částech supermarketu. Domnívám se ale, že býka prakticky nemohou vidět. A to ani při sledování 25 let starých Aktualit České televize, kde není o záběry z JZD žádná nouze. Už vůbec raději nehovořím o tom, že by mohly děti vidět býka s pohlavním údem připraveným k aktivitě, pro kterou je kupříkladu plemenný býk chován.
Kdyby tedy chtěli tvůrci realisticky zpodobnit býka Otise tak, jak by jej příroda stvořila, museli by mu mezi nohy namalovat pěkný pohlavní úd (a „koule“, jak dodatečně poznamenal můj muž). Další variantou bylo nekreslit tam býkovi raději nic, aby děti neřišly k újmě. Nebo aby nepřišli k újmě rodiče, až se jich děti budou ptát, co to má ta divná kravička mezi nohama. Je ale daleko pravděpodobnější, že by děti takto zpodobněnou "krávu" vůbec nepoznaly. Možná by si jí spletly s další postavičkou, která byla jen o něco menší a zřejmě zpodobňovala psa.
Nejde se tedy tvůrcům divit, že nakonec zvolili variantu býčka s vemenem. O tom, že se jedná skutečně o býčka, jsem se ujistila v popisu filmu. Rovněž jsem se ujistila o snaze tvůrců tohoto filmu vychovávat naši omladinu v moráních hodnotách. Škoda, že není tato snaha rovněž obohacena trochou výchovy stran pohlavního dimorfismu. Cituji jen část, zbytek popisu i galerii fotografií naleznete na: http://tv.seznam.cz/porad/detail?id=2867737
„…..Bezstarostný mladý býček Otis se snaží vyhnout každé práci i odpovědnosti a touží si jen užívat. Je pravým opakem svého otce Bena, zodpovědného býka, který bdí nad bezpečím zvířat a řídí farmu, když je farmář pryč. Ben se snaží Otisovi promlouvat do duše, krotit jeho vylomeniny a vést ho k zodpovědnosti, zatím však nepříliš úspěšně. Otis si jeho slova o dospělosti, štěstí a odpovědnosti vždy otráveně vyslechne a využije nejbližší příležitosti, aby se vrátil k přátelům a nevázané zábavě.....“
Uplně nejvíc na mě nakonec z celé části filmu, kterou jsem mohla shlédnout, zapůsobila skoro finální scéna. V té se totiž býček Otis (s vemínkem) vrací z válečného tažení proti kojotům ke své (zřejmě) vyvolené partnerce a něžně bere do rukou svého (zřejmě) čerstvého potomka, rozumějte telátko, které tvůci rovněž neopomněli opatřit celkem vyvinutým vemínkem. Opravdu netuším, kdy během svého fylogenetického vývoje přicházejí jalovičky k vemínku. Svým skromným odhadem bych řekla, že se nerodí s již plně vyvinutým. Ale možná se pletu. Nicméně se určitě nepletu v tom, že kdyby měl být Otis opravdu otcem toho malého tvorečka, musel by přeci jen vykazovat jiné kvality, než schopnost dojit mléko.
Na druhou stranu, říkala jsem si, že tento film nám dává nádherný prostor vést své potomstvo k větší (nejen) sexuální toleranci. Vždyť který jiný film nám umožňuje dětem tak pěkně na příkladu vysvětlit, že ne všechny bytosti s ženským tělem se cítí býti ženou a naopak. A že kromě transsexuálů jsou tu ještě travestiti a že je u nás rovněž již legalizované homosexuální partnerství. Takže představa dvou kraviček s vemínkem, které mají společného potomka, již v lidské říši není nic neobvyklého.
Věřím, že šikovní rodičové tuto příležitost dokáží využít. A pro ty ostatní zde mám ještě jedno pozitivum. Buďme rádi, že ty krávy aspoň nebyly fialové. :-))
(Neviděla jsem film celý, fanouškové mi tedy, prosím, promiňte případná pomýlení. A rovněž prohlašuji, že jsem tímto na kreslené filmy nijak nezanevřela.)
