Pole Dance Diary - 2 týdny na tyči

Jak to celé začalo? Čas od času je dobré udělat krok úplně do neznáma. Nikdy nevíte, co se může stát vaší životní vášní. Co si člověk užije s okolím a jak se motáte kolem tyče po dvou týdnech na vlogu Gaii Pole Dance Diary.

Bylo 10. dubna, pár dní po našem návratu z výletu v Istanbulu a možná i díky cestě na Bospor jsem náhle měla pocit, že je ten správný čas na změnu. Navíc jsem právě shlédla video své kamarádky se vzdušnou akrobacií na hedvábných šálách a nestačila se divit, co dokáže člověk po několika hodinách základního kurzu. Jenže disciplína Aerial Silk tak nějak nebyla to ono. Příliš málo tance a možná trochu zbytečně moc vysoko...

Chvíli jsem bádala, co by pro mě vlastně byla po 15 letech učení viniasa jógy ta správná výzva a pak jsem si vzpomněla na Demi Moore ve filmu Striptease a na to, že jsem s touhle myšlenkou předlouhá léta koketovala... Prostě asi přišel čas to zkusit, no. Po chvíli googlování jsem byla přihlášená kurz a 13. dubna v pondělí večer jsem klusala pro zahřátí na své první lekci pole dance se značně smíšenými pocity.

Jednak jsem si říkala „hlavně abych tady nebyla za úplnou blbku“. A na druhé straně, normálně jsem to já, kdo vede kurzy a stojí na straně lektora. Takže v roli žáka vyžaduji nadstandardně kvalitní přístup – jenže učte lektora! To je asi jedna z nejnevděčnějších rolí. Nicméně jsem první lekci nejen přežila, ale i si ji užila a věci nabraly zajímavý spád.

Druhý týden jsem si přibrala ještě hodinu ve čtvrtek a třetí týden už jsem měla v merku všechny sály s tyčema v okruhu třiceti minut na dojezd, protože doma to prostě montovat do těch rákosových stropů z 30. let nebudeme. Jednoduše jsem potřebovala volnou tyč na trénink. Částečně z obavy, že těm o 20 let mladším holkám nebudu stačit a mnohem víc proto, že mě to strašně chytlo.

Doma se vžilo označení „aha, jdeš na tyčku“ a od rána do večera se nemluvilo skoro o ničem jiném, než o tom, jak jsou některé spiny (rozuměj točky na tyči) záludné a co všechno prožívá začátečník, když zjistí, že je to opravdu „hustý fitness“.

Když jsem to oznámila mámě, v první větě mě zpražila „Nejseš na to náhodou moc stará?“ a ve druhé udělala velmi rychlý závěr: „Já věděla, že nakonec skončíš u striptýzu!“. Není nad podporu rodičů. Ano, všichni jsme ten film svého času viděli. A jasně že chci být taky takhle sexy jako Demi, o tom žádná, ale svlékat se zatím nechystám. A když se teď dívám na ukázku z filmu očima mírně pokročilé adeptky pole dance, řekla bych, že je to hodně „dance“ a o dost méně „pole“.

Ta tyč je tam trošku do počtu. Skoro by se mohlo zdát, že si Demi v celém filmu vystačí s jedním dobře načasovaným „back hookem“ - to je ten moment, kdy se točí s jednou nohou kolenem zaháknutou kolem tyče. Jo, to je takzvaný spin. I když chlapům zdá se většinou stačí pár rázných pohybů s oděvem ve správnou chvíli, pole dance je o trochu větší věda. Každý trik má svůj název a je celkem dobré se v nich vyznat.

Jako začátečníci se učíte chodit kolem tyče. Všechno je na špičkách a tudíž nejdříve zařvou lýtkové svaly. Dobře odvedenou chůzí obejdete tyč ve čtyřech krocích cca 30 cm od tyče do kosočtverce (to je mi blízké). Začínat krok je dobré vnitřní nohou u tyče. „Štěpánku, pravou!“ zní mi v hlavě z Básníků.

Pak zkoušíte spin, kterému se říká „požárník“ (Fireman) a jeho variace. Pak jde Step Around (krok kolem), Front Hook (zaháknutí zpředu), Back Hook (zaháknutí zezadu - to je ten Demiin spin, pro mě byl dost záludný), Chair (židlička) a nějaké ty piruetky a stoje na rukou. Ty se hodí v každém případě, protože vás tyč velmi rychle vyvede z omylu, že máte jakž takž silné ruce.

Je dobré si povšimnout, že jako začátečník mám na sobě úplně zbytečné části oděvu, jako jsou třeba legíny (capri). Časem příjdete na to, že se vám holé nohy hodí. Taky přestanete mluvit česky a to je doslova velmi přízemní začátek, protože v dalších týdnech se začnete odlepovat od země a přitvrzovat. Ale jak jsem říkala, mám vizi a ta rozhodně nekončí jenom u Demi. Takže na tom začínám makat :-).