Zemanova řeč

Původně jsem chtěl v názvu mírně parafrázovat a nazvat svůj blog „Prezidentova řeč“ ovšem to by musel dnešní Zemanův proslov připomínat prezidentský projev a Miloš Zeman připomínat alespoň vzdáleně prezidenta.

Miloš Zeman se v roli prezidenta rozhodl „znesvětit“ jakékoliv zažité zvyklosti. Zatímco jsme si v minulých letech zvykli slýchat novoroční projevy prezidentů, Miloš Zeman se rozhodl pro „vánoční poselství“. Sám sobě tím velice ublížil, jelikož jeho blábolení by se snad dalo poslouchat ve stavu novoročního deliria, ovšem nikoliv ve střízlivém stavu.

Nikdy jsem neslyšel sebestřednější projev stárnoucího, mocichtivého muže, který je pouze a jen zahleděný do sebe a nenabízí nic jiného, než pohled do nitra svého ega. Již na počátku „poselství“ se rozhodl na příkladu několika „pochybných“ amnestií z minulosti ukázat, že všichni prezidenti před ním nestáli za nic a on je ten jediný, správný, v čemž mezi řádky pokračoval až do konce projevu.

Proto jsme se, ač uvedl, že nebude vyjmenovávat detaily, dozvěděli, kolik absolvoval od počátku svého prezidentování schůzek. Škoda, že nepodotkl, že řadu z nich zasvětil podpoře své vlastní strany SPOZ, což z něj činí typického „nadstranického prezidenta“ a řadu dalších schůzek, aby intrikoval v zákulisí, například bezprostředně po volbách, kdy podpořil Haškovo křídlo v ČSSD.

Obdobně pokračoval při vyjmenovávání svých zásluh, za které pokládá zřejmě i letní svržení Nečasovy vlády a přinejmenším ustanovení své vlády „odborníků“, kterou jmenoval bez ohledu na ústavní zvyklosti a fakt, že kromě jemu navržené „stojedničky“ mohl pověřit sestavením vlády někoho, kdo by měl alespoň částečně šanci dostat v parlamentu důvěru. Nikoliv pana Rusnoka, který důvěru nezískal, dodnes vládne „na psí knížku“ a jehož strana zcela propadla v předčasných volbách.

A propós prozatímní vlády samozřejmě nemohl nepochválit odborníky na jednotlivých ministerstvech. Nedovedu posoudit, nakolik jsou to lidé na svých místech, protože si nejsem vědom ničeho zásadního, čím by se zapsali do historie naší země, ale pevně doufám, že nepokládá za odborníka pana Rusnoka, který ani neví, že by se jako premiér vlády měl zúčastnit pohřbu jiného, věhlasného státníka, a raději jde „ty vole“ na fotbal, protože tam má „ty vole“ večeři.

Kromě toho, co si Miloš Zeman myslí, že udělal dobře a co udělal ještě lépe, jsme se nedozvěděli nic. Žádné hodnocení současné situace, ani dalšího krizového roku, natož pak jakýkoliv výhled do budoucnosti. Žádné povzbuzení občanů. Jeho voliči i občané této země jsou totiž panu prezidentovi naprosto ukradení.

Zatímco projevy Václava Havla i Václava Klause vyvolaly vždy spoustu otázek, na které občané hledali v dalším roce odpovědi, mě na konci projevu Miloše Zemana napadla jediná otázka. Na co potřebujeme takového prezidenta? Neschopného reprezentovat jakýkoliv zdravý, životní styl, neschopného reprezentovat vlastní zemi, neschopného činit rozhodnutí ve prospěch svých občanů a neschopného odříkat smysluplný projev.