Zejtra napořád, film, který sice šlape, ale neseje

"Dobře víš, že je to kravina, ale nenapíšeš to, protože Rudu znáš", pronesla moje přítelkyně, když jsme se pustili do diskuse o právě viděném filmu a hned trojnásobně se zmýlila. Jednak film není na prvotinu „až tak špatný“, nemám ve zvyku jednat v rozporu se svými pocity a navíc si myslím, že kdybych Rudu za film „Zejtra napořád“ pouze neobjektivně poplácal po zádech, prokázal bych mu medvědí službu. A tohle já normálně nedělám.

Oba jsme si oblíbili Rudovy blogy a čteme je od nepaměti. Pro mě je Rudolf Havlík blogerem číslo 1, jelikož jako první v Česku povýšil blog na literární útvar. Svými blogy na serveru iDNES.cz si vybudoval značnou čtenářskou obec, kterou ještě rozšířil vydáním knih "Nikdo nechce čekat věčně", „Transit“, "Rok draka" a "Nebe", čímž se stal respektovaným spisovatelem. Přesto jsem jeho záměr, natočit film dle vlastního scénáře, považoval za neuskutečnitelný, a proto hluboce smekám před vytrvalostí, s jakou šel za svým snem a urputností, odvahou a pracovitostí, s jakou vlastní film zrealizoval.

Hlavním hrdinou filmu „Zejtra napořád“ je Petr Kraus (Pavel Baťek). Jeho problémem je, že vlastně nemá žádný opravdový problém, protože ho vždycky vytáhne z bryndy buď jeho milující kamarádka Tereza (Vica Kerekes) nebo jeho „strážný anděl“ (Filip Blažek) a tak si jezdí tam a zpět po světě a občas se dostane do průseru, jako všichni lidi kolem třicítky, kteří se hledají. Aby to nebylo fádní, hledá kromě sebe na internetu i nějakou holku, se kterou by unikl ze stereotypu všedních dnů, přičemž ho provází nemalé peripetie. Myslím si, že by to bohatě stačilo na dobré, romantické road movie, bohužel je přítomná akční zápletka se špatně ušitými tričky, která je sice dost uhozená na to, aby se v životě mohla stát, na druhou stranu není dost „crazy“ na to, aby ve filmu vypadala zajímavě, nebezpečně nebo alespoň komicky. Petr je však „vyděšený“ a s ostrým hochem v zádech (Michal Kavalčík alias Ruda z Ostravy) podniká poněkud samoúčelný, seznamovací vandr po republice, který končí předvídatelně tam, kam celou dobu evidentně směřoval.

V podstatě jediným problémem filmu je hmatatelná Rudova snaha scénář „předobřit“. Přeci jen romantika, thriller, road movie, komedie a happy end s otazníkem jsou žánrově na jeden film poněkud moc, pokud se scénárista nejmenuje Quentin Tarantino a ani on pokaždé nenatočil „Pulp Fiction“. Něco podobného se z mého pohledu podařilo i renomovanému duu Zdeněk a Jan Svěrák ve filmu „Tmavomodrý svět“ a tak nevidím až takový problém, že se podobnou touhou nechal zlákat debutující Rudolf Havlík. Možná kdyby třeba na konci přejelo Petra Krause auto a byl by „tuhej napořád“, dostal by scénář zajímavější rozměr.

V jednotlivostech je film na poměry současného, českého filmu nadprůměrný, ať již z pohledu hereckého obsazení a předvedených výkonů, kromě hlavních rolí například ve vedlejších rolích uvěřitelní Jan Přeučil, Ladislav Zupanič a proti typu obsazený Jiří Lábus nebo z pohledu filmové hudby, za kterou si, doufám, Ondřej Konvička vyslouží minimálně nominaci na Českého lva. Scéna s omračováním Michala Kavalčíka je předčasným vrcholem filmu. Vynikající byl rovněž trailer, ve kterém se skvěle snoubily zajímavé záběry, hudba a střih. Za zmínku stojí, že si ve filmu střihl krátké cameo sám režisér Rudolf Havlík a také šéfadmin blogů Honza Dvořák (coby svatebčan), čímž se pomyslně „uzavřel kruh“.

Netvrdím, že se jedná o veledílo, ale kritika, která se zatím snesla na Rudovu hlavu ze strany mé přítelkyně i profi kritiků, je do jisté míry neoprávněná. Z části si za ni může Ruda sám, jelikož se odvážil „loupat perníček“ zavedeným režijním profesionálům, do filmu dal poněkud více mouder, než by kritici unesli, „utrpěl úspěch“ ve formě promítání na Karlovarském filmovém festivalu a před premiérou představil velmi zručně natočený trailer.

Z mého pohledu jsme si od tohoto filmu všichni slibovali příliš moc na to, než, aby nám to mohl první Rudův film splnit. „Zejtra napořád“ je lehká, letní oddechovka, která místy velmi dobře „šlape“, ale, bohužel, „nezaseje“ v divákovi žádnou spontánní emoci, což je z pohledu filmu "docela podstatná závada".

Moje hodnocení: 66,6%