Pravděpodobnost, že tři „bratři“ režisér Jan Svěrák, scénárista Zdeněk Svěrák a skladatel Jaroslav Uhlíř natočí špatnou pohádku, je přibližně stejná, jako, že Baník Ostrava porazí v Praze Spartu. Nicméně, stalo se. Pohádka „Tři bratři“ je nedůstojná zmíněných veličin české scenáristiky, režie a hudby, kterých si jinak nesmírně vážím.
Občas není tak úplně od věci se poučit od pejska a kočičky, kterak vařili dort, respektive, že méně, je někdy více. Myslím, že by bohatě stačilo natočit pohádku, ve které by se divák mohl ztotožnit s dobrem, seznámit se zlem a na konci by se tak mohl radovat z hezkého happy endu. Pohádka „Tři bratři“ mu tuto šanci nedává. Výsledkem je bramboračka nejrůznějších ingrediencí, která postrádá vtip, vkus a smysl.
Postupně se v přibližně třicetiminutových „šotech“ doslovně představí tři pohádky, jmenovitě „Šípková Růženka“, „Karkulka“ a „O dvanácti měsíčkách“, což představuje tolik postav, že na sebemenší vykreslení jakýchkoliv charakterů nezbývá žádný čas. Svěrákův scénáristický vklad činí fakt, že všechny tři pohádky spojuje trojice bratrů (Honza, Matěj a Pepa), z nichž každý z nich získá za ženu jednu hlavní protagonistku pohádky. Možná by to nebyl špatný nápad, pokud by se Zdeněk Svěrák vzdal své role senilního vypravěče pro nejmenší, spokojil se s diváckou znalostí pohádek a obalil je smysluplným příběhem, jaké dosud s přehledem sypal z rukávu. Vzhledem k výše uvedenému otrockému vyprávění všech pohádek nás nemá čas seznámit s trojicí hrdinů víc, než, že mají nějaké vágní „špatné“ vlastnosti, díky kterým se musí vydat do světa. Upřímně jsem za celou dobu nenašel jediný důvod jim fandit a tudíž se na konci radovat z jejich úspěchu.
Aby toho nebylo málo, je většina filmu veršovaná a zpívaná. Pominu, že řada veršů je maximálně na úrovni třetí třídy základní školy. Zpěvu je příliš mnoho a přitom se nedá napsat, že bych si jakoukoliv z melodií nebo veršů zapamatoval. To, co by příběhu dodala jedna kvalitní písnička, nazpívaná trojicí hlavních protagonistů, je tak rozdrobeno do mnoha trapných říkanek, které dospělé nudí a rétoriku dětí nijak nerozvinou.
Ze tří zmíněných příběhů vychází jako nejoriginálnější příběh o Karkulce, jelikož nastíněný „lehce nevkusný“ vztah mezi devítiletou Karkulkou a sedmnáctiletým myslivcem Matějem výrazně překračuje standardy českých pohádek. Otázkou je, zda je to případ hodný v dnešní době následování. Z mého pohledu je to jen další důkaz, že se film neumí rozhodnout, koho chce vlastně bavit, zdali nejmenší děti nebo dospělejší diváky, schopné jistého nadhledu.
Ovšem i nad slovem „bavit“ bych se rád krátce pozastavil. Vtipné scény se omezují na vlkovo říhnutí, Pepovo upadnutí a Pepovo otloukání hlavy o futra. Zábavu nad úroveň pohádkových počinů Zdeňka Trošky „naštěstí“ mírně pozvedává holub, výborně namluvený Pavlem Liškou, rozpačité seřazování dvanácti měsíčků v čele s Bolkem Polívkou a závěrečné titulky.
Pohádka mířila vysoko, o čemž svědčí hvězdné obsazení Vojtěcha Dyka (Pepa), Tomáše Kluse (Honza) a televizního herce Zdeňka Piškuly (Matěj) do hlavních rolí, stejně jako obsazení celé řady vedlejších rolí (Matásek, Norisová, Čvančarová, Rottrová, Bittová, Kaiser, Lábus, Chýlková, Brukner, Vlach, …). Vzhledem k tomu, že i oficiální text distributora začíná „tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula)“, je jasné, že se snaží prvoplánově nalákat spíš na herecká jména, než na kvalitní obsah, což je smutné.
Věřím, že pohádka znamenala obrovské množství textařské práce Zdeňka Svěráka a skladatelského génia Jaroslava Uhlíře, které Jan Svěrák dovedně zpracoval do místy technicky zajímavě zpracované pohádky. Za zmínku stojí obrůstání hradu trním, dětsky roztomilý vlk i jednotlivé záběry zvířat, již zmíněného holuba nevyjímaje. Geniálně působí kamera Vladimíra Smutného, vracející ukecané pohádce, chybějící malebnost. Proto je nesmírně těžké pohádku objektivně posoudit. Ovšem pohádku dělají pohádkou emoce a ty v pohádce „Tři bratři“ žádné nejsou. Verbální, zvukové i obrazové vyprávění jsou zcela prosty strachu, radosti, lásky nebo zloby. Vzhledem k tomu, jak velké a zkušené osobnosti pohádku připravily, zůstal výsledek daleko za mým očekáváním.
Moje hodnocení: 60%
