Osm hrozných. Tarantinův 8. skvělý film

Režisér Quentin Tarantino točí jen dva druhý filmů. Geniální a vysoce nadprůměrné. Jeho nový film „Osm hrozných“ patří,dle mého názoru, do druhé skupiny, což je jeden z mála faktů, který hatí můj jinak naprosto skvělý dojem z něj.

Po poněkud chladnějším přijetí filmu „Jackie Brownová“ se kdysi nechal Quentin Tarantino slyšet, že přeci nikdo nemůže očekávat, že pokaždé natočí „Pulp Fiction“. Uznávám, že by bylo podivné, kdyby ještě vůbec někdy natočil lepší nebo alespoň stejně tak dobrý film, jelikož „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“ pokládám za nejlepší film všech dob. Přesto se k tomuto cíli několikrát úspěšně přiblížil.

Již jeho první film „Gangsteři“ („Reservoir Dogs“) byl geniální. Nelineární scénář, nevšední prostředí zabijáků, propracované, zábavné dialogy a nevšední rozuzlení. Recept, který od té doby neustále opakuje, vypiloval k naprosté dokonalosti právě v „Pulp Fiction“. Více, než deset let se pak nemohl zbavit jistého stigmatu úspěchu a zisku Oscara za scénář. „Jackie Brownová“, „Kill Bill“, stejně jako několik dílu seriálu „Kriminálka Las Vegas“, epizoda ve „Čtyřech pokojích“ nebo záměrně „béčkový“ „Grindhouse: Auto zabiják“ byly skvělé, ale přeci jen se „nedotýkaly hvězd“. Tarantino jakoby si jen hrál. Na druhé straně nepřestával hledat, čím by uhranul diváky a kritiky.

V „Hanebných panchartech“ se začalo blýskat na hvězdné časy. Ve fascinujícím válečném příběhu Tarantino znovu popustil uzdu své představivosti i genialitě.  Objevil pro Hollywood herce Christopha Waltze. Za kamerou se zaskvěl Robert Richardson, který spolupracoval na obou Kill Billech a od té doby točí s Tarantinem všechny další filmy. Celá trojka, doplněná o Jamie Foxe, se zaskvěla v následujícím westernu „Django“, kterým Tarantino překvapil diváky i kritiky natolik, že si odnesl druhou sošku Oscara za scénář.

Jelikož se historie ráda opakuje, dalo by se očekávat jeho slabší tvůrčí období. Nový film „Osm hrozných“ („The Hateful Eight“) to, bohužel, potvrzuje. Tarantino podlehl svodům vstoupit podruhé do stejné řeky. Zatímco u „Djanga“ tvrdošíjně odmítal, aby Ennio Morricone vytvořil celý soundtrack a pouze využil několik jeho skladeb, nyní se nechal opojit ideou, že natočí western ve stylu „spaghetti westernů“ Sergia Leoneho, výhradně doprovázený hudbou legendárního skladatele.

Do značné míry se mu to podařilo. „Osm hrozných“ je, na rozdíl od „Djanga“ pravověrný spaghetti western, který vypráví příběh několika odporných individuí, které se díky sněhové bouři setkají v Miniině galanterii, horské boudě, sloužící pro odpočinek pasažérů dostavníků. Tarantino do příběhu sice zamíchal řadu atributů své tvorby, jako precizní dialogy, komorní prostředí, ve kterém se tříbí hnusné charaktery hlavních postav a nevšední rozluštění hlavní zápletky, ale jeho hlavní idea, jako by ho tentokrát poněkud svazovala.

Vůbec nejde o to, že má film tříhodinovou metráž. Díky brilantním výkonům Samuela L. Jacksona, kterému je postava ušitá na míru, po dlouhé době skvělého Kurta Russela a především dokonale odporné Jennifer Jason Leighové, uteče jako voda. Morriconeho hudba je stejně tak omamná, jako Richardsonovy obrazy zimní krajiny Wyomingu. Konec je ovšem poměrně lehce předvídatelný a potoky krve jsou stejně samoúčelné, jako v eposu „Kill Bill“. Neztotožnil jsem se s postavou, které bych mohl fandit. Vůbec nechápu, proč Tim Roth hraje svou postavu podobně, jako hrál Christopher Waltz zubaře v „Djangovi“. Pokud tento fakt nemá hlubší smysl, který jsem nepochopil, jeho postava představuje pro mě ve filmu nejrušivější element. Rovněž název filmu poněkud klame tělem, jelikož v boudě se sešlo minimálně devět osob.

„Osm hrozných“ je pastva pro oči i pro uši. Každý fanoušek tvorby Quentina Tarantina si film dokonale užije, stejně jako všichni, kdo si oblíbili poněkud zvláštní svět Leoneho spaghetti westernů. Film je nádherně natočený a pevně věřím, že jej Tarantino udělal přesně tak, jak chtěl se záměrem především pobavit diváky. Bohužel ve srovnání s jeho geniálními počiny z minulosti je nutné konstatovat, že si opět svým hravým způsobem vybírá tvůrčí oddechový čas. Pokud chce už natočit pouze dva další filmy, jak prohlásil, pevně věřím, že nás ještě něčím geniálním v budoucnu překvapí.

Moje hodnocení: 80%