Na cestě za štěstím

Bohové ke mně byli laskaví. Bez problémů jsem se narodil na tento svět a dosud jsem nepoznal prokletí vážnějších chorob. Mládí i puberta pro mě byly procházkou růžovým sadem. Byl jsem v péči rodičů, jejichž láska byla a je tak krystalická, že jsem ani nemohl podlehnout vábení šikmých ploch. Nadaný student, sportovec, muzikant. Nadaný vším ...

Oženil jsem se, když mi bylo 21 let. Asi jsem myslel, že vše bude krystalicky čisté a jednoduché, jako v době dospívání a studií. Jenže život je zatraceně složitejší, zapeklitý, obzláště ten partnerský. 

Včera jsem podstoupil zajímavý rozhovor. O tom jaké to je, být single. Zřejmě to dělá to jaro. Taky jsem nedávno četl článek na iDNES s radami pro ženy, jak si tento stav užít. Jak můj kamarád správně poznamenal, polovina z těchto rad byla o tom, jak sehnat chlapa. Divné? Asi ne. Být single je často o tom, že uvažujete a děláte vše možné i nemožné, abyste byli double. Někdo hledá intenzívněji, někdo méně. Záleží na nátuře. Ale myslím, že těch, kteří si samotu opravdu užívají, je zatraceně málo.

Asi je perfektní, že můžeme dělat, co se nám zamane. V žádném našem počínání není závan licoměrnosti, či podvodu. Chcete více přítelkyň, či přátel  najednou, prosím. Chcete jít s kamarády, s kamarádkami, do kina, na kafe nebo na pivo? Můžete. A nemusíte nikomu skládat účty. Dlouhé služební cesty, nečekaná setkání, nečekaná dobrodružství. Všechno je hodně fajn. Sledujete své zadané kamarády a jen kroutíte hlavou nad tím, jak hledají únik ze stereotypu. K fotbalu, k ženám. Hledají, co vy máte.

Jenže někdy táhnete za kratší konec. Kamarádi najednou nemohou, v kině není nic, co by vás zaujalo. Najednou jste tak sám, že třeba, ač bývalá manželka, se najednou rozpláčete před svým Ex a řeknete "obejmi mě, prosím". Nebo napíšete SMSku člověku, který vás mnohokrát zklamal s prosbou jít do toho zatraceného kina, kde nic nehrají. Jdete večer na skleničku a až když se ráno probudíte a bolí vás hlava, dojde vám, že jste se šli opít.

Abychom našli štěstí, musíme nejdříve najít sami sebe. Naučit se milovat život takový, jaký je. Není příliš důležité, jestli jste sám nebo dva. Protože být single, nemusí znamenat, že jste sám a být double není jen o tom, že jste dva. Jen, jste-li sám sebou, "s hvězdami nad hlavou a mravním zákonem v sobě", máte co nabídnout. Sobě, či partnerovi. Dětem. Na férovku. Poklesky se nepromíjí, chyby nevyplácí. Nemá cenu se dodatečně litovat, příliš přemýšlet, opíjet se. Cenu má pouze žít. Se svými nejbližšími, se svými zálibami, s radostmi a strastmi života. Každý den, každou minutu, každou vteřinu ... protože čas běží a štěstí je v každé chvíli nadosah ... jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet ...

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Roman Potoczný | neděle 15.6.2008 15:40 | karma článku: 7,10 | přečteno: 1018x
  • Další články autora

Roman Potoczný

Prvok, Šampón, Tečka a Karel

4.8.2021 v 6:00 | Karma: 35,39

Roman Potoczný

Já jsem Prymula, kdo je víc?

27.10.2020 v 13:00 | Karma: 41,32

Roman Potoczný

Koronavirové paradoxy

1.9.2020 v 8:55 | Karma: 23,09

Roman Potoczný

Soumrak sociální demokracie?

6.7.2019 v 23:15 | Karma: 36,76