Je těžké psát recenzi na film, který je, svým způsobem, skvělý a zároveň zcela zbytečný. Těžko hádat, co bylo hnací silou, která vedla Petera Jacksona, režiséra trilogie „Pán prstenů“, ano toho „Pána prstenů“, který uhranul diváky svým zpracováním a dokonalým filmovým převyprávěním původního Tolkienova námětu, k tomu, aby vstoupil „podruhé do stejné řeky“? Byla to láska k fantasy, k Tolkienovi, k penězům nebo snaha vyrovnat se králi rozsáhlých ság George Lucasovi?
Vstupovat do stejné řeky by se nemělo a přiznávám, že Peter Jackson mě svým výběrem tématu sice nepřekvapil, ale zklamal. A dokonale blamáž korunoval tím, že rozmělnil původní Tolkienův román (v originále nazvaný „Hobbit“) do tří „dílů“, jelikož po aktuálním „Hobitovi“ mají následovat ještě další dva filmy inspirované stejnou knižní předlohou.
Už jsem se několikrát na blogu vyjádřil v tom smyslu, že filmařům dochází nápady a točí „seriály“. „Rymejky“, dvojky, trojky, šestky původních kasovních trháků. Maximálně upraví děj, něco málo přidají, v lepším případě vylepší technologii. Tyto snahy Jackson svým nejnovějším filmem korunoval. Přidal „zbytečné“ 3D, ponechal úžasné prostředí rodné, novozélandské Středozemě, ale ošidil diváky o to nejdůležitější. O něco nového, co by rozechvělo jejich srdce, o děj, který by drásal nervy a překvapoval, měl smysl a duši šeptal, takto má vypadat skvělý biják.
Přestože vše vypadá jako prvoplánový kalkul, myslím, že o peníze šlo Jacksonovi ve skutečnosti až na prvním místě. Má jich dost. Rozhodně není takovým příznivcem fantasy a Tolkiena, za jakého se vydává. Než udělal „Pána prstenů“ točil s větším, či menším úspěchem drastické zombie filmy s hektolitry krve. Dle mého názoru si zamiloval velkou produkci, což potvrdil režií „King Konga“ a „TinTina II“ (prvního produkoval). A filmový ďábel mu vnuknul myšlenku. Což takhle prodloužit „Pána prstenů“? Dát divákům, co chtějí. Vždyť většinoví diváci nemají rádi nic nového, geniálního, u čeho by museli přemýšlet. Milují klišé, osvědčené příběhy, pestré, velkolepé produkce v technologii „3D“.
„Hobit“, coby „prequel“ „Pána prstenů“, mu dal možnost svůj plán nejen uskutečnit, ale rozmělněním na tři filmy poskytl šanci udělat šestidílnou ságu, podobnou Lucasovým „Hvězdným válkám“. Nejdříve tři filmy a pak další tři filmy, které původním předchází. Obávám se však, že svou snahu příliš uspěchal. Lucas měl rozum, aby s pokračováním počkal na dobu, kdy mohl divákům zprostředkovat skutečně nový, neotřelý zážitek, protože technologie značně pokročila. Navíc fanoušky napínal celých dvacet let a realizoval zcela nový příběh. Nic takového „Hobit“ nenabízí a obzvláště jeho dějová linie je plytká jako polévková lžíce.
Děj filmu „Hobit: Neočekávaná cesta“ lze shrnout jedinou větou. Trpaslíci ztratili domov, který jim zabral "zlý" drak a tak se jich partička, vedená Thorinem (Richard Armitage) vydala domov dobýt zpět. Tečka! Zda-li trpaslíky doprovází Bilbo Pytlík (Martin Freeman) nebo „Brouk pytlík“, je zcela vedlejší a nemá ve filmu v podstatě žádný zřejmý smysl. Příběh nenabízí ani záchvěv nějakého dramatu, zápletky, krize, či romantiky. I souboje se skřety jsou značně samoúčelné. Dějová spletitost a propracovanost „Pána prstenů“ je ta tam.
Z dějové plytkosti přitom nelze vinit Tolkiena, jelikož ten nejdřív napsal „Hobita“ a pak jej dopracoval a přivedl k naprosté dokonalosti v podobě „Pána prstenů“. Jackson tak vědomě servíruje demoverzi „Pána prstenů“, aniž by k ní cokoliv zásadního přidal a to jak dějově, tak filmařsky. Počáteční návaznost na filmového „Pána prstenů“ v podobě Frodo Pytlíka (Elijah Wood) slouží pouze k tomu, aby mohl Jackson celou šestici filmů v budoucnu prohlašovat za ucelenou ságu.
Přesto věřím, že diváci nebudou zklamaní. Hlavně ti menší, které je nyní možné na film „Hobit“ bez skrupulí vzít, jej ocení. Pohádkový příběh by měl sloužit dětem, kterým je jedno, jestli libovolnou pohádku o boji dobra a zla vidí třikrát nebo šestkrát. Ve filmu najdou oblíbenou postavu Gandalfa (Ian McKellen), zákeřného Gluma (Andy Serkis) a mihnou se i některé další postavy z „Pána prstenů“. Trikové pasáže a novozélandské filmové exteriéry berou dech a uspokojí i oko dospělého diváka, který se bude asi u tříhodinového filmu trošku nudit. Vyváží tak fakt, že jej dabing připraví o uši. „3D“ je zbytečné a trvám na tom, že pokud neslouží vyprávění filmu, jako v případě „Avatara“ nebo „Huga a jeho velkého objevu“, ani si ho, kromě dotěrných brýlí na očích, neuvědomíte.
Kdybych chtěl být k Jacksonovi krutý, zakončil bych článek tvrzením, že mi „Hobit“ přijde stejně vykalkulovaný a zbytečný jako „Souboj Titánů 3D“. Ale neskončím tak a nejen z úcty k jeho předchozím filmům. "Hobit" není tak úplně jen "Pán prstenů 3D". Plytké dějové pasáže vyvažuje pastvou pro oči ve formě krásy Roklinky nebo důmyslností trikových efektů. Zápas dvou skal je skvostný. Vysoká, triková úroveň „Pána prstenů“ zůstala zachována a tak především diváci, kteří si zamilovali zpracování tohoto velkolepého eposu a nevadí jim, že k němu „Hobit“ nic nepřidává, případně „Pána prstenů“ vůbec neviděli, budou stejně nadšení jako Tolkienovi nekritičtí fanoušci. Taky nevylučuji, že Jackson může v dalších filmech přijít s něčím překvapivým a neotřelým. Každopádně na to bude lákat diváky a tak i kdyby byli stejně v rozpacích, jako já, můžeme si být jistí, že humbuk kolem „Hobití“ ságy hned tak neustane.
