Nerad stojím stranou jakéhokoliv všeobecného nadšení, jelikož se tak člověk vystaví okamžitému pranýřování, ale tentokrát se musím přiznat, že z nominace písně Falling Slowly na prestižního Oscara nemám vůbec radost. Dovedu si představit spoustu jiných cen, které by tato krásná píseň měla dostat, Grammy počínaje, tu oběma tvůrcům od srdce přeji, ale nominace na Oscara je zcela mimo mísu, jakkoliv je Once pěkný film a Falling Slowly píseň, která se k němu hodí.
Problém je totiž v tom, že byla s filmem spojena uměle a domnívám se, že poněkud s cílem vytěžit z této písně více, než je nezbytně nutné. Píseň evidentně nevznikla pouze pro tento film a vysvětlení, které se tento týden objevilo, ve smyslu nominaci ospravedlnit, mi připadá stejně vykonstruované, jako když pan Čunek představoval své bratrance, kteří mu půjčili peníze.
Poprvé jsem slyšel Falling Slowly na recitálu Glena Hansarda na folkovém festivalu Za vodou v Děhylově u Ostravy. Je to už několik let. Sestra mě tehdy upozornila na rozčepýřeného zpěváka, který, prý, na minulých ročnících všechny uhranul energií svého představení a silou písní. Ačkoliv folkové festivaly příliš nemusím, sbalil jsem kotlík :o), vydal se za vodu a nelitoval jsem. Koncert, který by byl více nabitý energií, jsem nikdy dříve, ani potom neviděl, ačkoliv většina písní byla klidné povahy a Glena doprovázela na klavír, který jeho tvorbu výrazně zjemnil, mladá, éterická kolegyně. Falling Slowly zazněla, ale nijak nevybočovala z ostatních představených písní. Jelikož jsem byl nadšen, uvítal jsem CD, které krátce po festivalu Glenu Hansardovi a Markétě Irglové vyšlo a na kterém se Falling Slowly logicky objevila. Nemyslím si, že by nějak výrazně čněla nad průměr písní, které na CD jsou, protože laťku CD nastavuje velmi vysoko. Klidná atmosféra alba, navozená kytarou a hlasem Glena Hansarda v tišších polohách, se střídá s emotivním křikem v polohách podstatně hlasitější a klavír, stejně jako místy smyčce, atmosféru skvěle dokreslují. Byl bych naprosto spokojen, kdyby u toho zůstalo, občas si CD pouštím v autě a slyšet píseň Falling Slowly opět na koncertě by mi jistě rovněž bylo vhod.
Jenže Glen Hansard se zřejmě nespokojil s tím, že by píseň měla jen tak zapadnout v zapomění na folkovém CD a tak jsem přibližně rok na to zaslechl poprvé její rockovější podobu na Pohoda festivalu v Trenčíně, kde vystoupil se skupinou Frames. Rychlejší a tvrdší verze Falling Slowly mi příliš neučarovala a tak ještě větší překvapení přišlo, když se píseň objevila na řadovém CD skupiny Frames Cost. Nebýt toho, že Frames vydali v posledních letech více CD a Glen se evidentně nejeví, jako prostý nápadů, podezříval bych ho, že prostě nemá co na desky dát. Pravdou spíš bude, že mu píseň obzvláště učarovala a tak ji prostě cpe, kde se dá, jinak si totiž jeho počin neumím vysvětlit.
Pochopil jsem, když z mého pohledu, z archívu, vytáhl píseň Falling Slowly pan režisér Hřebejk a doprovodil jí upoutávky na Krásku v nesnázích. Malebná píseň předeslala peripetie, kterých se Krásce dostalo ve filmu vrchovatě a nebyla to píseň titulní, ani průvodní, jakkoliv filmu Kráska v nesnázích hudba Glena Hansarda a Markéty Irglové dominovala. Šok nastal až v případě filmu Once. Chápu asi Glena Hansarda, že ve své filmové prvotině chtěl nechat zaznít svou veleoblíbenou píseň, ale rozhodně mám o filmové hudbě, o původním filmovém songu, zcela jiné představy. Jednak mi to přijde poněkud nefér k filmu Kráska k nesnázích, kde se píseň objevila poprvé a taky mi to připadá poněkud jako snaha zviditelnit píseň buď jak buď.
Takže. Pokud píseň Falling Slowly dostane Oscara a vzhledem k zaslepenosti pánů akademiků je to klidně možné (vždyť píseň se podle nich hrála "jen v Evropě"), radujte se. Spoluautorský podíl Markéty Irglové je přítomen a úspěch jí plně přeji, jak znám českou náturu, přisvojí si tento úspěch média a všechen lid :o). Osobně bych byl ovšem mnohem raději, kdyby sám Glen z nominací vycouval a soustředil se na novou tvorbu. Vzhledem k jeho obrovskému tvůrčímu potenciálu věřím, že je jen otázkou času, kdy vytvoří další, původní píseň, která filmařům neunikne a která by se pak o filmovou cenu mohla ucházet bez jakéhokoliv stínu pochybností.
