Ennio Morricone, muž, který rozezpíval špagety

Slavný italský hudební skladatel Ennio Morricone složil v průběhu své padesátileté kariéry hudbu k více než 500 filmů a televizních sérií. Prodal více, než 50 milionů nosičů. Vím, že by se v běžném textu měly číslovky vypisovat, nikoliv uvádět ve své číselné podobě, ale teprve při pohledu na tato, bezpochyby impozantní, čísla člověku dojde, jakým je Ennio Morricone hudebním a filmovým fenoménem.

Ennio Morricone se narodil 10.11.1928 v Římě. Syn Libery a Maria Morricone, jazzového trumpetisty, byl přirozeným talentem, který zkomponoval svá první díla už jako šestiletý. Od devíti let hrál na trubku v Národní akademii Santa Cecilia, ve dvanácti vstoupil na konzervatoř, v osmnácti letech získal diplom na trubku a odstartoval profesionální kariéru hudbou k několika rádio dramatům, aby se záhy přesunul k filmu.

Morricone začal psát hudbu v klimatu italské avantgardy. Na počátku padesátých let získal diplom pro skupinovou instrumentaci (fanfare) a v roce 1954 od skladatele Goffredo Petrassi diplom na komponování hudby. Od roku 1955 začal Morricone psát jako duch, což znamenalo psát hudbu pro jiné, známější tvůrce a skladatele filmové hudby, nejčastěji pod anglickým pseudonymem, jako Dan Savio nebo Leo Nichols. Později uváděl, že jej při hudební tvorbě nejvíce ovlivnily jeho zkušenosti z druhé světové války a hlad.

Brzy si ho všiml jeho spolužák z dětství Sergio Leone, který jej angažoval jako hudebního skladatele ke svým prvním filmům. Společně vytvořili doprovod k Leoneho odlišné verzi westernu "Pro hrst dolarů" ("A Fistful of Dollars"). Možná právě proto, že byl omezen malým rozpočtem, rozhodl se Moriccone vsadit místo plné orchestrace pouze na několik nástrojů, doprovázených dělovými výstřely a nově elektrickou kytarou, čímž dospěl ke zcela odlišnému hudebnímu doprovodu, než bylo do té doby, například ve westernech Johna Forda, zvykem. Ovšem naprosto adekvátnímu Leoneho tvorbě.

Filmem "Pro hrst dolarů" začala desetiletá spolupráce s jeho přítelem Sergio Leonem, která je jednou z typických ukázek dlouhodobé spolupráce mezi režisérem a hudebním skladatelem, které jsou v současnosti stále častější (viz. například Steven Spielberg a John Williams, Tim Burton a Danny Elfman, Sam Mendes a Thomas Newman apod.).

Ennio Morricone je nejvíce oceňován za svoji hudbu ke Spaghetti westernům, zahrnující trilogii "Pro hrst dolarů" ("A Fistful of Dollars") (1964), "Pro pár dolarů navíc" ("For a Few Dollars More") (1965), "Hodný, zlý a ošklivý" ("The Good, the Bad and the Ugly") (1966) a westernový opus "Tenkrát na západě" ("Once Upon a Time in the West") (1968). Morricone zkomponoval hudbu k více než čtyřiceti westernům, z nichž poslední byl "North Star" z roku 1996.

V osmdesátých a devadesátých letech pokračoval Morricone v komponování hudby k Leoneho filmům, včetně "Tenkrát v Americe" ("Once Upon a Time in America") z roku 1984. Rovněž zkomponoval hudbu k Joffého filmu "Mise" ("The Mission") (1986), De Palmově "Nedotknutelným" ("The Untouchables") (1987) a k Tornatoreho filmu "Cinema Paradiso" z roku 1988. Jeho nejnovější kompozice bylo možné slyšet ve filmech "Malena" (2000), "Fateless" (2005) a "Baaria - La porta del vento" (2009).

Morricone pracoval kromě filmu i pro televizi od jednotlivých pořadů, až po varieté a dokumentární série. Jeho hudba doprovázela seriál "Marco Polo" (1982), jedna z televizních kompozic "Chi Mai" byla použita ve filmech "Maddalena" (1971) a "Profesionál" (1981), u nás dobře známého kriminálního dramatu s Jeanem Paulem Belmondem v hlavní roli. Byl skladatelem hudebního doprovodu k seriálu "Chobotnice" ("La piovra") od druhé do desáté série, včetně tématických skladeb "Droga e sangue", "La morale", and "L'immorale". Navíc Morricone pracoval jako dirigent orchestru u třetí až páté série seriálu. Pracoval rovněž jako supervisor pro televizní projekt "Bible" ("La bibbia") a v devadesátých letech, ve spolupráci se svým synem Andreou, pracoval na kriminálních sériálech. Zajímavostí je, že se neomezoval při své tvorbě pouze na italský televizní trh, ale v roce 2003 složil pro japonskou televizi doprovodnou hudbu k eposu "Musashi", o legendárním bojovníkovi jménem Miyamoto Musashi.

Slavný italský skladatel psal kromě filmových děl i kompozice pro piano a zpěv. Jeho hudba byla samplováná světovými hudebníky od raperů (Jay-Z) až po elektronické mágy (The Orb). Morriconeho skladba "Se Telefonando" se stala pátou nejlépe prodávanou skladbou v roce 1966. Jeho hudba byla častou používána filmovými tvůrci i u filmů, ke kterým Morricone, hlavně z časových důvodů, nemohl skládat celý hudební doprovod. Quentin Tarantino chtěl po Morriconovi zkomponovat celý soundtrack k "Hanebným panchartům" ("Inglourious Basterds"), ovšem nepochodil. I tak ovšem použil Morriconeho skladby ve svých filmech ("Kill Bill").

Svou hudbou ovlivnil hudebníky od Michaela Nymana až po skupinu Muse. Morriconeho hudba doprovázela více než 20 filmů, které získaly nějaké ceny. Získal dvě Grammy Awards, dva Zlaté glóby, v letech 1979–1992 pět cen BAFTA, sedm Donatellových Davidů. V letech 1979–2001 byl nominován na celkem 5 Oscarů v kategorii "původní filmový doprovod", ovšem Morricone sám za hudbu k filmu nikdy cenu Oscara nezískal. Teprve v roce 2007 získal, jako teprve druhý hudební skladatel v historii této ceny, Oscara za celoživotní dílo, resp. za svůj zásadní a mnohostranný přínos umění filmové hudby ("Academy Honorary Award for his magnificent and multifaceted contributions to the art of film music").

Po čtyřicetileté vzájemné spolupráci překládal Morriconeho děkovnou řeč do angličtiny přímo na jevišti Clint Eastwood a Ennio Morricone se dočkal ovací vestoje ...