Diagnóza: Politik!

Kdysi se říkalo, že učitelka není povolání, ale diagnóza. Nevím, nakolik je toto tvrzení platné, ale cítím, že v poslední době napadl jakýsi neznámý "moribundus" zcela jiné povolání. Jak jinak si vysvětlit drtivou většinu politiků, kteří se svorně chovají, s prominutím, jako nenažraní, jediné, co je zajímá, je jejich osobní blaho a moc a poslední, komu naslouchají jsme my, voliči? ...

Vzhledem k tomu, že se nejedná o jednotlivé případy nezbedných politiků, ale o pandemii politického moribundu, rozhodl jsem se jej diagnostikovat. Zde jsou mé závěry:

Politik se za peníze daňových poplatníků výborně obléká. Ty tam jsou doby, kdy postačilo mít pestrobarevné sako, černé kalhoty a bílé ponožky. Politik obouvá boty proslulých značek, ruce zdobí slovutnými chronometry a obleky má takové, že "kdo z nás to má, pánové"? Fakt, že se často obléká v přímém rozporu k tomu, co by měl reprezentovat, tedy skromnost a vkus, mu nikterak nevadí. Většinou platí, že napravo od politického středu mají politici v oblékání více sklonů k výstřednosti, naopak nalevo se cítí být "čelem k masám", pakliže mají špatně nebo alespoň nedbale uvázanou kravatu.

Politik cestuje výhradně tryskáčem. Je jedno, zda-li se jedná o cestu zásadního státního významu, či o cestu na dovolenou. Tryskáč, toť ten správný druh dopravy. Proto je např. tak obtížné sehnat letenky z Ostravy do Prahy na pondělí ráno, či v pátek večer v opačném směru. Všechna místa jsou předem obsazena politiky, kteří cestují přirozeně zpět za svými voliči, tj. rodinou, případně milenkami.

Politik je společenský tvor. Záměrně se sdružuje s jinými svého druhu, do výborů, podvýborů a komisí, aby byly výsledky jeho práce, pokud možno, neviditelné, což se mu, pohříchu, daří. Rovněž má často velmi rozvětvenou rodinu. Pokud se schyluje k finančnímu průseru, hned se najde movitý dědeček, strýček, či jiný příbuzný z pátého kolena, který, čirou náhodou, půjčil dotyčnému obnos zvící několika set tisíc nebo milionů.

Politik je zásadně nespokojen se svým platem. "Trojnásobek průměrné mzdy?" "Co to je?" Cítí se být vyvolený pobírat mnohem víc, přirozeně v zájmu voličů a pokud to nejde, nalézá doplňkové formy obživy. Zasedá v představenstvech, dozorčích radách, případně alespoň čerpá prostředky na proplacení cestovného nad rámec příplatků, které k platu pobírá.

Ale nemylme se. To není jediný příjem nad rámec platu, který bychom mohli očekávat. Politik využívá svých věrných rádců, lobistů, aby věděl, co má vlastně dělat a jaký má mít názor. Že tito lobisté neposkytují své rady nezištně je víc, než zřejmé. Ale politik se toho nebojí, vždyť je tolik státních zakázek a byla by škoda, kdyby z nich měl mít prospěch sám.

Politik často lže. Kloudnou odpověď z něj za žádnou cenu nedostanete. Když náhodou hrozí, že by musel odpovědět, protože nátlak moderátora, či redaktora sílí, odpoví na něco zcela jiného, aby odvedl pozornost od daného tématu, případně své vlastní chyby. Pokud by byl nátlak nesnesitelný, pak využije několika neznámých slov, kterými tazatele dokonale zmate. Jenom politici totiž ovládají důkladně newspeak, jehož význam je znám pouze a jen jim. Vy tušíte, co to je např. "napříč politickým spektrem", "marginální problém" nebo "lombardní sazba"?

A jsem u nejpokročilejšího stádia politického moribundu. Pokud politik dostane šanci, krade. Je to logické, vždyť "kdo lže, ten krade" a nepochybně nekrade v zájmu nás, voličů, ale v zájmu tvorby politického a ekonomického kapitálu své strany, případně pouze a jen ve svém zájmu. Pokud tuto šanci nemá, vytvoří si ji vhodnou kličkou, čí dírou v zákonech.

Nevím, nakolik budete s touto diagnózou souhlasit. Za sebe mohu říct, že se míra mé trpělivosti dovršila. V současné reprezentaci jakékoliv strany nevidím nikoho, kdy by nebyl touto, výše popsanou, nemocí více, či méně nakažen a koho bych se ctí mohl nazvat politikem, který by vzbuzoval mé sympatie a úctu.

Snad s výjimkou současného premiéra a některých členů jeho "nepolitické" vlády. Zřejmě proto, že tito lidé se ještě nestihli politickým moribundem nakazit.

Blíží se volby a politik, kdo důvěryhodně dokáže, že se vymyká výše popsané diagnóze, dostane můj hlas. Protože politický moribundus je zapotřebí vymýtit dokud je čas a nějaká šance, že nám voličům budou politici alespoň trochu naslouchat.