Anthropoid, film plný „ale“

Na základě traileru jsem od filmu „Anthropoid“ očekával heroickou agitku a americkou „variaci“ na reálie tehdejšího válečného Československa, ale film mě v mnoha ohledech velmi příjemně překvapil.

Hlavní zásluhu na kvalitě filmu „Anthropoid“ má režisér a kameraman Sean Ellis. Film sice není jeho režijní prvotinou, ale vzhledem k angažování slavných herců a rozsahu celého díla, jde o jeho první velkofilm. Především na práci s kamerou, kdy si na jedné straně pohrává s detaily a na druhé straně dává vyniknout fotogeničnosti Prahy, je vidět, že přesně věděl, jaký film chce natočit a důrazně šel za svým cílem. Je to cítit v každé minutě filmu a chtěl bych mu vyslovit dík za to, že se chopil zpracování tak důležitého momentu naší historie.

Jako mnoho jiných diváků jsem si při sledování filmu nemohl nevzpomenout na výborný český film „Atentát“, rovněž popisující atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, ale i přes níže popisované výhrady mi přijde film „Anthropoid“ historicky přesnější, oproštěný od jisté glorifikace parašutistů, jakkoliv se jednalo bezpochyby o hrdiny a zbytečné „omáčky“ poplatné době vzniku „Atentátu“.

Film vznikl v koprodukci Velké Británie, Francie a České republiky, která se projevila v osobách několika českých koproducentů, několika českých herců a v natáčení v Praze. Je příjemné, že jsme se mohli podílet na produkci velkofilmu, ale je pro mě naprosto nepřijatelné, jak produkce naložila s filmem promítaným v našich kinech. Sledovat film z českého prostředí, kterému vévodí perfektní angličtina hlavních hereckých protagonistů, kontrastující z uši trhající příšernou angličtinou našich herců a číst při tom titulky, ubralo filmu v mých očích hodnocení minimálně deset procent. Myslím, že se film u nás měl promítat pouze s dabingem. Takto to totiž vypadalo, že se „Angláni“ Gabčík a Kubiš snesli do Čech, kde se s nimi místní obyvatelstvo snaží domluvit lámanou angličtinou.

Za zmínku stojí perfekcionismus hlavních hereckých protagonistů Cilliana Murphyho (Gabčík) a Jamieho Dornana (Kubiš). Jsou tak dobří, že se bez rozpaků ztotožnili s rolemi českých vlastenců a ve svých rolích excelují. Rád bych napsal, že vedle nich a výkonu Kanaďanky Charlotte Le Bon (Marie) a Angličanů Billa Milnera (Aťa) a Tobey Jonese (strejda Hajský), blednou výkony našich herců, jelikož mám k českému (ne)herectví obrovské výhrady, ale pravdou je, že většina našich herců v sobě v přítomnosti slavnějších kolegů objevila dosud dovedně skrývané herectví. Alena Mihulová (paní Moravcová) je vynikající a Anna Geislerová (Lenka), Roman Zach (otec Petrek) i další herci se v rolích parašutistů nebo v epizodních rolích snaží držet krok.

Romantické, scénáristické linky jsou poněkud otravné, stejně jako občasné klišé, které se dostalo do dialogů a film se v první polovině jen velmi pomalu rozjíždí, ale „jisté úlety“ parašutistů odpovídají realitě, klišé k americkým filmům patří a druhá polovina odmění diváka vynikajícím zpracováním atentátu. Následně přes běsnící zatýkání a šílenství nacistů nenechá diváka vydechnout a vrcholí perfektní a věrohodně zpracovanou bitvou v kostele.

Díky producentům a celému týmu, který se podílel na vzniku filmu, za jejich práci. Atentát byl poněkud kontraverzním aktem, jelikož se vždy diskutovalo o tom, zdali byl nutný a zdali oběť desítek tisíců mrtvých, které Němci pobili v reakci na tento čin, byla nutná. Nicméně teprve tímto aktem jsme se v Čechách, na Moravě a na Slovensku mohli začít řadit k mocnostem, které se vzepřely nacistickému Německu. Jednalo se o bezprecedentní čin, jelikož Heydrich byl nejvýše postaveným nacistickým pohlavárem, zabitým za druhé světové války takovým způsobem. To si zaslouží připomenutí. Film i přes mnohá „ale“, rozhodně doporučuji k shlédnutí.

Moje hodnocení: 75%