Slasti a strasti hlavy rodiny

Sledování večerních televizních novin je v hodně rodinách určitým rituálem. Tedy aspoň v té naší již po generace ano. Taťka sedí v křesle, mamka a děti kolem něj ani nedutají čekajíce, až jim hlava rodiny na základě aktuálních informací vytvoří ten "správný politický názor celé rodiny" :-) Jenže ono to není někdy vůbec jednoduché...

"5 poslanců a senátorů obdrželo dnes dopisem kulku", hlásá pan Voříšek. "A sakra.", říkám si v duchu. Napadají mne místa jako Palermo, Sarajevo nebo Chicago, jména jako Al Capone, Hitler či Stalin. Vzpomenu si na vyprávění dědečka o působení stranických emisarů při kolektivizaci zemědělství v 50. letech, na líčení mého otce, jak byl v roce 1969 málem zastřelen při demonstraci k prvnímu "výročí" okupace vojsky Varšavské smlouvy, vybavím si nezapomenutelný povolební projev pana Paroubka z loňského roku.

"Jak já to jen dětem vysvětlím?", začínám uvažovat. "Přece jim nemůžu natvrdo říct, že ústavní činitelé tohoto státu dostávají "upomínkové předměty" jako v počítačové hře Mafie. To jejich nevinná dětská duše a hlava přece nepobere."

Hlavou se mi honí spousta myšlenek a nápadů, jak to co nejstravitelněji dětem podat. Tu se však náhle ze sedačky za mnou ozve: "Taťko, to je hustý". Už nemusím nic vysvětlovat.