Co svět světem stojí, lidé mezi sebou bojovali a
válčili. Pokud nepatříte zrovna mezi idealisty či pacifisty, kteří za jedinou
možnou metodu řešení závažných konfliktů považují posed se zkříženýma nohama
s kytičkou za uchem, zpívajíce „Give peace a chance“, asi uznáte, že se na
této skutečnosti moc rychle ani nic nezmění.
V žádném případě nepatřím mezi zastánce jakýchkoliv ozbrojených konfliktů a válek, to musím důrazně podotknout hned zpočátku. Jsem ale realista a při pohledu na současné dění ve světě je mi jasné, že dříve či později to jinak než další válkou většího než lokálního rozměru skončit nemůže. Kdysi hospodářsky a průmyslově zaostalé státy, jako je Čína a Indie s miliardami obyvatel, potřebují při obrovské dynamice svého růstu stále více a více energie, obzvláště ropy. Bohužel na 2/3 celosvětových zásob této strategické suroviny „sedí“ státy, režimy a vládci, u kterých se obchodní jednání neřídí pravidly volného obchodu a trhu, nýbrž striktními ideologickými, politickými či náboženskými zásadami. Zásoby pitné vody se celosvětově rovněž tenčí, potravin také není pro všechny zrovna nazbyt. Lidstvo se sice usilovně snaží najít technologiemi a vědeckými výzkumy cestu ven, skutečná velká a zásadní řešení těchto otázek jsou však v nedohlednu.
Za této celosvětové situace a „blbé nálady“ se žádný zodpovědný stát nemůže chovat jinak, než být připraven, neb pouze takový nebude překvapen. Nemám na mysli žádné horečné zbrojení či povolávání mužů do zbraně, tak daleko situace ještě není a věřím, že hned tak nebude (a doufejme, že nebude nikdy). Zamýšlím se spíš nad naším postojem, úvahami a psychickou připraveností bránit svoji zem. Zásadním problémem českého národa je jeho velmi zvláštní přístup k válce a vojenským konfliktům. V této souvislosti nelze uvést jiný příklad než Švejka, který je po Havlovi a Jágrovi v zahraničí asi nejznámějším Čechem. Náš národ měl v historii samozřejmě i válečné hrdiny a statečné bojovníky, vždyť čeští letci RAF patří mezi legendy, kromě nich však v novodobé historii nikde nic. Zapátrejte v minulosti a najděte období, kdy čeští muži bojovali na svém území a hájili svou vlast, domovy, ženy, děti. Stalo se tak naposledy za husitských válek, to však česká vojska bojovala sama proti sobě (za značného přičinění Němců). Zkusme s tím něco dělat a nespoléhejme se jen na druhé, i v tom nás historie dostatečně vyučila, že to je cesta do pekel.
Proč to vlastně všechno píšu? Možná tento příspěvek někomu pomůže ve vytváření názoru na umístění radaru na našem území. Myslím, že je to dobrá šance jak sobě i světu ukázat, že to s těmi Švejky není zase tak pravda.
