Pokud nazveme rasistou bělocha, který vhodí zápalnou
láhev do domu spících Romů, jak nazveme Roma, který okrade bílou těhotnou ženu
s malým dítětem v náručí? Není obojí stejně ohavné?
Nebudu rozebírat případ podpáleného domku na Opavsku, jsou ho plné noviny i zprávy. Tento čin je strašlivý, podlý a odsouzeníhodný. Věřím, že policie pachatele brzy dopadne a soudy ho poprávu přísně potrestají.
Chtěl jsem však v této souvislosti k zamyšlení přispět drobnou událostí, která se stala mé manželce minulý týden v podchodu u brněnského nádraží: za bílého dne ji zde obstoupilo pět romských žen s hordou pobíhajících dětí a zkušeně jí bez sebemenších skrupulí prošmejdilo batoh. Bylo jim úplně jedno, že manželka drží v náručí dvouleté dítě a v bříšku nosí druhé, ještě nenarozené. V našem případě zaplaťpánbůh nikdo nebyl zraněn, ale psychický stav mé manželky a dcery po tomto incidentu vám asi nemusím popisovat. Čert vem ten mobil, o který manželka přišla, ale čert vem i ty zlodějky.
Milí Romové, vaše problematika je daleko hlubší a složitější, než se vám může zdát a líbit. Ono totiž nestačí jen, aby my jsme bojovali proti novodobým fašistům, nacistům a bílým rasistům. Dokud i vy sami nebudete aktivně bojovat proti těm ze svého středu, kteří vaše jméno špiní a dělají vašemu etniku jen hanbu, bude veškeré snažení kohokoliv zcela marné.
Zamyslet se a konat musíme tedy nejen my, bílí, ale i vy, Romové. A připravme se všichni, napravit naše vzájemné vztahy dá všem stranám sakra fušku.
