Vatikán se podřizuje islámu (2006–2016)

Překlad původního textu Giulia Meottiho „The Vatican Submits to Islam (2006-2016)“ pro českou verzi webu Gatestone Institute zpracovaný mnou a panem Josefem Zbořilem.

- „[Papež Benedikt XVI.] veřejně pochyboval, že [islám] může být umístěn v pluralitní společnosti... a zmírnil svoji podporu programu mezináboženského dialogu vedenému františkánskými mnichy z Assisi. Přijal názor italských umírněných a konzervativců, že hlavní zásadou mezináboženského dialogu musí být reciprocita. To znamená, zjistil, že je naivní, umožnit vybudovat v Římě Saudy financovanou mešitu, největší v Evropě, zatímco muslimské země zakazují stavbu kostelů a misií." - Christopher Caldwell, Financial Times.

- V této přednášce, Benedikt udělal to, co je v islámském světě zakázáno: svobodně diskutoval o víře. Řekl, že Bůh je odlišný od Alláha.

- Od té doby se omluvy islámskému světu staly oficiální politikou Vatikánu. Papež František odmítl tvrzení, že islám je sám o sobě násilný a prohlásil, že potenciál k násilí leží uvnitř každého náboženství, včetně katolicismu. Předtím papež František řekl, že je "světová válka", ale popřel, že v ní hraje islám jakoukoliv roli.

- „Je jasné, že muslimové mají konečný cíl: dobytí světa ... Ale zjišťujeme, že je těžké rozpoznat tuto skutečnost a reagovat obranou křesťanské víry (...) Slyšel jsem několikrát islámskou myšlenku: „Co se nám nepodařilo v minulosti zbraněmi, se nám dnes podaří porodností a imigrací." Populace se mění. Pokud vše půjde takto dál, v zemích jako je Itálie, budou muslimové většinou (...) A co je nejvýznamnějším úspěchem? Řím." - Monsignor Raymond Burke, americký katolický vůdce.

Jestliže byl útok z 11. září vyhlášením džihádu proti Západu, tak 12. září bude připomínáno jako jedno z nejdramatičtějších pokleknutí západní kultury v podřízení se islámu.

12. září 2006, papež Benedikt XVI. (Joseph Ratzinger) přistál v Bavorsku, v Německu, kde se narodil a učil teologii. Očekával, že pronese přednášku před akademickou obcí na univerzitě v Řezně. Tato lekce by měla vejít do historie jako nejkontroverznější proslov papeže posledního půlstoletí.

K 10. výročí tohoto projevu, dluží západní i islámský svět Benediktovi omluvu, ale bohužel, stal se opak: Vatikán se omluvil muslimům.

Papež Benedikt ve své přednášce objasnil vnitřní rozpory současného islámu, ale také nabídl půdu pro dialog s křesťanstvím a západní kulturou. Papež mluvil o židovských, řeckých a křesťanských kořenech evropské víry, vysvětlujíc, proč jsou odlišné od islámského monoteismu. Jeho řeč obsahovala citáty byzantského císaře, Manuela II. Palaeologuse: „Ukažte mi, co nové přinesl Mohamed a uvidíte jen zlé a nelidské věci.“

Tento sud dynamitu byl změkčen citací ze súry z Koránu z Mohamedova mládí, kde Benedikt poznamenal „když byl Mohamed stále bezmocný a ohrožený“, která říká: „V náboženství neexistuje žádné donucování.“

Řeč papeže Benedikta nebyla překvapením. „Není žádné tajemství, že se papež obával islámu,“ poznamenal Christopher Caldwell ve Financial Times.

„Veřejně pochyboval, že [islám] může být součástí pluralitní společnosti. Zřekl se jednoho z předních poradců Jana Pavla II. na islámský svět a zmírnil svoji podporu programu mezináboženského dialogu vedenému františkánskými mnichy z Assisi. Přijal názor italských umírněných a konzervativců, že hlavní zásadou mezináboženského dialogu musí být reciprocita. To znamená, zjistil, že je naivní, umožnit vybudovat v Římě Saudy financovanou mešitu, největší v Evropě, zatímco muslimské země zakazují stavbu kostelů a misií."

V Řezně představil Benedikt drama naší doby a poprvé v historii katolické církve – mluvil papež o islámu bez recyklovaných frází. V této přednášce udělal papež to, co je v islámském světě zakázáno: svobodně diskutoval o víře. Řekl, že Bůh je odlišný od Alláha. Nikdy jsme to znovu neslyšeli.

Citát Manuela II. Palaeologuse se šířil po celém světě jako oheň, otřásajíc muslimskou Ummou [Společenstvím], která reagovala násilně.  Dokonce i mezinárodní tisk byl jednomyslný ve sborovém odsouzení „papežovy agrese proti islámu“.

Reakce na papežovu řeč dokázala, že měl pravdu. Od muslimských představitelů až po New York Times požadoval každý papežovu omluvu a podřízení se. Mainstreamová média jej označila za iniciátora požáru „střetu civilizací“ Samuela Huntingtona. V oblasti palestinské samosprávy byly spáleny křesťanské kostely a byli napadáni křesťané. Britští islamisté volali po „zabití“ papeže, ale Benedikt jim vzdoroval.

Ve stejné době byla v Somálsku zastřelena italská jeptiška. V Iráku byl al-Kajdou sťat syrský ortodoxní kněz a znetvořen poté, co teroristé požadovali, aby se katolická církev za projev omluvila. Egyptské Muslimské bratrstvo slíbilo papeži odplatu. Pákistánský lídr, Shahid Shamsi, obvinil Vatikán z podpory „sionistické entity“. Salih Kapusuz, číslo dvě ve straně tehdejšího tureckého premiéra (dnes prezidenta) Recepa Tayyipa Erdogana, přirovnal papeže Benedikta XVI. k Hitlerovi a Mussolinimu. Nejvyšší vůdce Iránu ájatolláh Alí Chameneí trval na tom, že slova papeže patří k řetězci „americko-izraelského spiknutí“ a obvinil Benedikta, že se stal součástí „křižáckého spiknutí“.

Bezpečnost papeže Benedikta byla brzy výrazně posílena. O dva roky později bylo papeži znemožněno mluvit na nejvýznamnější římské univerzitě La Sapienza. Po aféře v Řezně již Benedikt nesměl udělat totéž znovu. Islamisté a západní zastánci ústupků jej dokázali umlčet.

Několik dní po přednášce se vyčerpaný a vystrašený papež Benedikt omluvil. Je mi nesmírně líto reakcí v některých zemích kvůli několika pasážím mého projevu… který byl považován za útok na cítění muslimů, řekl papež poutníkům ve svém letním sídle v Castelgandolfo. Citát „v žádném případě nevyjadřoval moje osobní myšlenky. Doufám, že to poslouží k uklidnění srdcí.“

Papež to mohl říci, aby zastavil další násilí. Ale od té doby se omluvy islámskému světu staly oficiální politikou Vatikánu.

 „Výchozí pozice tváří v tvář militantnímu islámu nyní nešťastně připomínají výchozí pozice diplomacie Vatikánu tváří v tvář komunismu během posledních 25 let studené války,“ napsal přední americký odborník George Weigel. Vatikánská nová agenda se snaží dosáhnout politické dohody s islámskými státy a zavrhnout islamistické a džihádistické ideologie důrazným veřejným odsouzením.“

Deset let od přednášky v Řezně, se další papež František I. snaží, vždy v souvislosti s každým útokem ISIS na evropské půdě, mnohými způsoby oddělovat muslimy a násilí a vždy se vyhnout zmínce zakázaného slova islám. Jak napsal Sandro Magister, jeden z nejvýznamnějších italských novinářů věnující se katolickým otázkám: „Tváří v tvář ofenzívě radikálního islámu, je Františkova idea, že musíme uklidnit konflikt.“ A zapomenout na Řezno.

Dnes se celé diplomatické zastoupení Vatikánu opatrně vyhýbá slovům „islám“ a „muslimové“, a místo přijmutí odmítá, že střet civilizací existuje. Po návratu ze Světového dne mládeže v Polsku loni v srpnu papež František odmítl tvrzení, že islám je sám o sobě násilný a tvrdil, že potenciál k násilí leží uvnitř každého náboženství, včetně katolicismu. Předtím papež František řekl, že je „světová válka", ale popřel, že v ní hraje islám jakoukoliv roli.

V roce 2006 řekl papež Benedikt XVI. (vlevo) něco, co se dosud nikdy žádný papež neodvážil říci – že existuje spojitost mezi násilím a islámem. O deset let později, papež František (vpravo) nikdy nenazývá osoby odpovědné za násilí proti křesťanům jménem a nikdy nepoužívá slovo „Islám“. (Zdroj obrázků: Benedikt: Flickr/Catholic Church of England | František: Wikimedia Commons/korea.net)

V květnu papež František vysvětlil, že „myšlenka dobývání“ je integrální součástí islámu jako náboženství, ale rychle dodal, že někteří by mohli interpretovat křesťanství, náboženství, které nastavuje i druhou tvář, stejným způsobem. „Opravdový islám a správné čtení Koránu vylučuje jakoukoliv formu násilí,“ tvrdil papež v roce 2013. O rok později František prohlásil, že „Islám je náboženství míru, které je kompatibilní s dodržováním lidských práv a s mírovým soužitím.“ Tvrdil, že jsou to neduhy globální ekonomiky a ne islám, které jsou původcem terorismu. A před několika dny řekl, že „lidé, kteří se nazývají křesťany, ale nechtějí uprchlíky před svými dveřmi, jsou pokrytci.“

Pontifikát papeže Františka byl poznamenaný touto morální rovnocenností mezi křesťanstvím a islámem, která také zatemňuje zločiny muslimů proti vlastním lidem, východním křesťanům a proti Západu.

Jsou však také odvážní kardinálové, kteří stále mluví pravdu. Jedním z nich je americký katolický lídr Raymond Burke, který v nedávném rozhovoru s italskými médii řekl:

„Je jasné, že muslimové mají konečný cíl: dobytí světa skrze šaríu, jejich právo, chtějí vládnout světu a umožnit násilí proti nevěřícím, jako jsou křesťané. Ale zjišťujeme, že je těžké rozpoznat tuto skutečnost a reagovat obranou křesťanské víry (...) Slyšel jsem několikrát islámskou myšlenku: „Co se nám nepodařilo v minulosti zbraněmi, se nám dnes podaří porodností a imigrací." Populace se mění. Pokud vše půjde takto dál, v zemích jako je Itálie, budou muslimové většinou (...) A co je nejvýznamnějším úspěchem? Řím."

První římský biskup, papež František, se bohužel zdá být slepý a hluchý k těmto důležitým pravdám. Trvalo pět dní, než se Benedikt XVI. omluvil za svoji statečnou přednášku. Ale otevřel deset let trvající období vatikánských omluv islámskému terorismu.

V kostele St.-Etienne-du-Rouvray, kde byl tento rok islamisty zavražděn otec Jacques Hamel, stále čekají na návštěvu papeže Františka. Tato vražda, deset let po přednášce v Řezně, je nejtragičtější důkaz, že Benedikt měl pravdu a František se mýlil.

Giulio Meotti, kulturní redaktor Il Foglio, je italský novinář a spisovatel.

Česká verze webu Gatestone Institute.

Blog Josefa Zbořila.