Jak jsem nebyla těhotná

Jste čerstvě vdaná, je vám přes 25 a jste trošku oplácanější přes břicho? Jste těhotná! Že ne? Ale ano, jen o tom ještě nevíte!! O tom, jaké to je, když i přes přesvědčení všech ostatních, NEJSTE těhotná.

Posledně jsem si takhle na Skype dala následující status: „Nejsem těhotná, jsem tlustá, děkuji za pochopení!“. Během 15 minut jsem měla v kanceláři osm kolegů s křečemi v břiše od smíchu. Ale mě to moje „těhotenství“ už moc vtipné nepřipadalo. Učinila jsem tedy malou sebereflexi, abych přišla na to, proč mě lidé pořád za těhotnou považují.

Tak za prvé – přibrala jsem.

Vlivem absence dostatečně silné vůle a pomalého metabolismu jsem prostě něco přibrala, no. Zas tak hrozné to není. Je nutné podotknout, že BMI mám zcela v normě, velikost 38, nejhůř 40 v těch obchodech s italským oblečením, do kterého se normální ženská nevejde, … Pravda, neumím úplně vždycky stát jako správně vychovaná dívka rovně jako pravítko, a tak vystavuji svůj břišní špek nechtíc na odiv víc, než by asi bylo nutné – musím si na to už dát pozor. Ale proboha, na jiné ženy nad 50 kilo nikdo významně nemrká a nenaznačuje těhotenství a nepřidává k tomu poznámku, že „to tajemství je u něj v bezpečí“. Rozumějte, oni se vážně domnívali, že jen zatloukám, ale „oni přece vědí svoje“…. V tomto duchu jsem tedy těhotná už od roku 2011 – no asi čekám slona. A co je na tom nejlepší? V 90 % případů tito objevitelé byli muži a ne zrovna z rodiny. Co jim je do toho!?

A nyní se dostáváme k důvodům číslo dvě a tři – je mi 27 a před rokem jsem se vdala.

Podobně postižené zasvěcené ženy již pochopily. Lékaři ode mě chtějí už pár let, abych otěhotněla, prarodiče chtějí už asi od mých 18, abych otěhotněla a rodiče, upřímně, začínají být už trochu agresivní. Před vdavkami to bylo spíše takové: „Paní, jste v plodném věku, kdy máte v plánu počít první miminko?“ anebo „Už bychom klidně ta vnoučata zvládli, jen abyste věděli…“. Fajn, to se dá pochopit, lidi se ptají, člověk trpělivě odpovídá. Po svatbě? Horor! „Tak už na tom pracujete?“, „Abychom se ještě dožili…“, pak už šli rovnou na věc: „Jsi už těhotná?“ a nebo ještě hůř: „Jé, ty jsi těhotná!“ – Ne proboha, nejsem!

Vše to ale korunovala reakce jednoho mého lékaře na změnu mého příjmení (ihned po příchodu do ordinace):

-          „Áaaaa, tak už!“
-          A já rozpačitě: „Aaaa co myslíte?“
-          „No miminko pšeče!“, šišlal.

Škoda, že jsem se nevdávala proto, abych otěhotněla.

Zblbli mě tak, že jsem si ten těhotenský test raději udělala. No co kdyby. Můj muž vždycky říká: „Vydrž prťka“ – tak držím. Emoce na uzdě i dietu.

A abych to uzavřela a mohla přijít do místnosti nebo něco říct, bez toho, aniž by se zatím hned hledalo těhotenství – hlásím všem příbuzným, přátelům či známým – miminko bude, nemějte strach, ovšem jistojistě do konce roku 2013 otěhotnět nehodlám. O dalším vývoji po tomto datu vás budu písemně informovat. Děkuji.