Jak nyní zvednu mandle všem kuřákům

O tom, jak zákaz kouření v restauracích naopak vidí militantní nekuřák a o tom, jak se slova "svoboda" a "demokracie" najednou stávají zázračným zaklínadlem na všechno, co se někomu nelíbí.

Poznámka první, vysvětlení pojmů:

Militantním kuřákem (nejpravděpodobnějším příjemcem a odpůrcem tohoto článku) se rozumí ten kuřák, který není ohleduplný k ostatním lidem. Protože znám i kuřáky, kteří kouří (svobodně), ale z jejich vůle odcházejí kouřit ven, protože sami vnímají, že se jejich činnost dotýká negativně i jiných lidí, a ty bych nerada házela do stejného pytle.

Poznámka druhá:

Všichni militantní kuřáci, kteří mě po přečtení budou chtít odeslat kamkoliv si doplní, nechť si poslouží, máme přece svobodu vyjádřit svůj názor.

K protikuřáckému zákonu - nyní se spíše zabývám částí zákazu kouření v RESTAURACÍCH - mohu říct jen: Konečně že už!

Musím se tedy přiznat, že bych možná byla lehce benevolentnější ohledně zákazu kouření i v barech nebo obecně tam, kde se opravdu nepodává jídlo (ne tedy ty naše potraviny) a jsem částečně i překvapená, že to takto bylo přijato, protože takové místo, jakým je bar, má jiný účel, než restaurace.

Ale zákaz kouření v restauracích je dle mého naprosto logický a rozumný. Restaurace není kuřárna, stejně jako sportoviště, kino... A teď už mě to začíná přivádět k té omýlané svobodě.

Začněne třeba nabídkou nekuřáckých restaurací. Tady svoboda končí už u provozovatelů, protože nekuřáckou restauraci si otevřeli jen ti odvážní a téměř výhradně jen ve větších městech (to mi prosím netvrďte, že nekuřácká restaurace je na každém rohu každé vesnice). Argument, že lidé přestanou houfně chodit do restaurací, protože tam nebudou smět kouřit, je lichý, ale děsil provozovatele tehdy, bude i teď. Nějakou dobu si ten typ militantního kuřáka postaví hlavu a bude ostentativně odmítat chodit kamkoliv a bude pouze bivakovat na zahradě (jejich svobodné rozhodnutí, že jo), ale dřív nebo později zafunguje pocit sociálního vyloučení (který mimochodem mnoho nekuřáku dobře zná)....Na druhou stranu se teď do restaurací odváží i ti, kteří často raději zůstali doma, než aby pak půl dne kašlali a prali všechno oblečení a zuřivě umývali vlasy byť po 30minutové návštěvě, nemluvě o rodinách s dětmi.

Kuřáci také často argumentují svobodným rozhodnutím vůbec kouřit (či nekouřit). Prosím najděte mi někdo procento kuřáků, kteří se "svobodně rozhodli" začít kouřit v plné dospělosti. Já našla, že 9 z 10 začalo před 18 rokem věku, resp. mnohem dřív. Ve 12 (13, 14, 15...) o nějakém svobodném rozhodnutí, založeném na informacích a vyzrálém nepubertálním mozku, který je schopen je zpracovat a ne se zaměřit pouze na to, zda budete ve třídě za blbce, když si nezapálíte, promiňte, nemůže být řeč.

Také se jako nekuřák mohu svobodně rozhodnout nejít do kuřácké restaurace. Svoboda je určena tím, že jedna svoboda končí tam, kde začíná druhá. Jestliže kuřákova svoboda je kouřit kde chce, jak tedy vyřešíte mou svobodu nestát se pasivním kuřákem? Snad tomu nemám rozumět tak, že MÁ BÝT VYLOUČEN ten člověk, který se CHOVÁ ZODPOVĚDNĚ jak k sobě, tak tím pádem v tomto ohledu i k ostatním?

Závěr?: Chcete-li kouřit, kuřte - doma, na zahradě, venku na ulici, máte-li v práci, v divadle... kuřárnu, v kuřárně... Nikdo nezakázal lidem kouřit, jak jsem si přečetla, že to mnoho kuřáků mylně vnímá.

Přání: Všem kuřákům, kteří mají chuť či důvod přestat kouřit, držím silně palce, aby se jim to podařilo a za všechny "děti" doufám, že se nenechají ke kouření strhnout v tak nízkém věku a (díky tomu) ani nikdy později.

A nyní do mě přátelé.