Jak jsem diagnostikovala závadu

Auto nejede. – Proč nejede? – Nevím, přijeď! O tom, jak jsem vypadala jako blbec.

Patřím k těm ženám, které nejsou moc dobré řidičky. Proto jsem také dostala své úžasné poloautomatické auto. Vypadá to tak, že nemáte spojku, ale musíte řadit klasické převody 1–5. Dá se díky tomu například stát na křižovatce se zařazenou rychlostí, jednodušeji couvat, protože na rozdíl od klasického manuálu, zde stačí jen mačkat plyn a jede se, pípne na vás, když máte málo otáček, abyste přeřadili. A nejlepší na tom je, že to auto prostě nemůže chcípnout, i když se snažíte sebevíc.

Už vím, že dokonalé úplně není, protože na muldách sněhu se musí rázně rozhoupat, abyste se vyhrabali z parkoviště, že smyk dostane jako každé jiné auto a že se s ním dá skončit i v příkopě. Ale všechno jsme to – já a můj twingošek – spolu zatím přežili. Společně s mým manželem (tedy můj manžel sám – děkuji ti) se o něj staráme, sem tam mu něco vyměníme, koupíme mu něco nového, pravidelně ho umýváme a on se odvděčuje tím, že stále spolehlivě jezdí.

Jaké tedy bylo mé překvapení, když jednou takhle twingošek nestartuje… Benzín mám, světla jsem snad vypnout nezapomněla, rádio jsem měla taky vypnuté, tak co ti bobečku je? Neodpovídá. Tak volám své pohotovostní motorizované jednotce.

– „Miláčku, auto nejede!“

– „Jak nejede?“

– „No nestartuje.“

– „Vypla jsi světla?“

– „Jistě.“

– „Benzín máš?“

– „Jistě!“

– „Vyřadila sis?“

– „Nejsem blbá, jistě, že mám vyřazeno!“

– „No tak asi baterka odešla.“

– „Co s tím?“

– „Čekej, přijedu za tebou, nastartujeme to přes kabely.“

– „Tak jo.“

Sedím, čekám, než manžel dorazí z 15 kilometrů vzdáleného města se startovacími kabely. V poklidu si mezitím čtu nějakou romantickou knížku. Pohodička, klídeček. Manžel přijíždí, spěchá, protože má jet za chvíli do práce.

– „Já to napojím, ty mačkej plyn.“

– „Jasné.“

A po 5 minutách neúspěšného nabíjení baterie: 

– „Hele, co tak si vyřadit?!“

Jéje, já jsem si fakt nevyřadila ten neutrál…?

Musela jsem si pak muže udobřit, aby mě pak ještě někdy vůbec přijel zachraňovat. Historka o nevyřazeném neutrálu je na programu silvestrovských rodinných oslav každý rok. Příště alespoň vím, že si to mám zkontrolovat radši pětkrát.

Poznámka pro muže hnidopichy: Přesto bych ráda zdůraznila, že až na občasné epizody jsem schopná samostatně řídit, přesně a rovně (!) parkovat a když na to příjde, zkontrolovat i ten olej. A dle statistik jsou ženy lepší řídičky = nezpůsobují tolik nehod a nechtějí si nic dokazovat.