Nejsem jistě sám, kdo by v české politice rád viděl více žen. Vyhlížím je již řadu let. Z důvodů čistě estetických , důvodů praktických až po přesvědčení, že všeobecně lepší ženské vlastnosti alespoň drobet poznamenají naši vcelku zoufalou politickou scénu. Moc radosti mi ale toto očekávání dosud nepřineslo.
Jako jedna z prvních a nejvýraznějších žen se mezi českou politickou "elitu" prodrala Petra Buzková. Byl na ni v prvních letech hezký pohled, uměla mluvit, celkovým stylem se výrazně odlišovala od šedivého okolí. Brzyse však ukázalo, že to bylo bohužel vše, čím mohla zapůsobit. Ačkoliv to pro politika není právě málo, pro úspěšného politika to jsou pouze pomocné berličky na cestě k výraznějšímu zápisu do dějin. Se zemanovsky typicky sarkastickou / a hodně pravdivou / nálepkou "maskota" se zanedlouho vytratila kamsi do soukromé sféry. Moc pejsků neštěkalo.
Další z žen, která jistě ambicemi nestrádala byla Vlasta Parkanová. Prý, že ženy jsou věrnější než muži, tvrdí některé sociologické průzkumy. No, nevím, s kým by pak muži nevěrnili? Vlasta prošla zázemím OF, ODA, poté si prubla dvojku KDU-ČSL a na sklonku svých sil ulehla u TOP 09. Útěchou či vysvětlením pro její politickou přelétavost může být snad jen to, že profesně byla do politiky uváděna coby právnička Státního plemenářského ústavu. Nepěkná derniéra Vlasty nebyla započata při nákupu armádních letounů CASA, nýbrž jejím úžasným pěveckým majstrštykem s bizarní postavičkou českého showbízu Honzíkem Vyčítalem. Ale byla alespoň sranda.
Tsunami žen vrhly po voličském zemětřesení do politiky Věci Veřejné. Jedna obnažená blondýnka po druhé zasedly do poslaneckých lavic a vbrzku nechaly nahlédnout nejen pod své blůzky, ale i pod vlasy. Onen druhý pohled byl mnohem, ale opravdu mnohem více tristní. Dlouho se zdálo, že slovní i intelektuální průjmy Kristýny Kočí žádná nepřekoná, ovšem Karolínka Peake laťku vysoce přeskočila. Opět by to byla náramná zábava, pokud by ovšem nebylo všem jasné, že tato žena držela v České republice pod krkem a u moci Nečasovsky Kalouskovskou vládu.
Nyní tu máme nejčastěji skloňované ženské jméno Miroslavy Němcové. Na první pohled dáma, bílá ovce mezi machistickými stranickými vlky, paní Neposkvrněná, paní Nevinná. Ovšem, co za dlouhá léta svého působení v politce skutečně ovlivnila? Kromě několika zajíkavých a neslyšných kníknutí proti Topolánkově slovníku, podílela se měrou větší než menší na devastaci politické scény i vlastní politické strany. Poté, co ji byla zákonným způsobem odebrána hračka Poslanecké sněmovny, téměř se v přímem přenosu smutkem rozplakala. O tom, jak by s ní zamával páter Mirek Kalousek poté, coby se naplnil scénař nejčernější - Mirka premiérkou - není třeba pochybovat.
Přes všechno toto letmé martyrské ohlédnutí vím, že v české politice jsou ženy, na které je nejenom hezčí pohled než na mužské týpky, ale mají i schopnosti tyto týpky převyšující. Nepřestávám věřit, že se prosadí a zjemní naši politickou kulturu. Nepřestávám totiž být optimistou.
