Bobo opět jede

  Byť mužského pohlaví, jistě nejsem sám, kdo si z této poloviny národa přeje v politice víc žen. I kdyby byly jen obrácenou kopií svých protějšků, minimálně hezčí pohled by na ně rozhodně byl. Při úrovni české politiky holt člověk musí vzít zavděk i málem. Leč, i tato chabá naděje patrně v tomto volebním roce vezme za své.

   V žádné z velkých a větších stran se nějaká výrazná ženská osobnost neklube, kdo se tomu diví, nechť tam sám běží. Takže jedna z mála viditelných žen, které o sobě již daly vědět, je…světe div se…Jana Bobošíková.  

   Vcelku se ani nedivím, že ji poté, co si na zádech Nezávislých bývalého šéfa Novy Železného, ukousla křeslo poslankyně, zjevně zachutnal život v Evropském parlamentu. Ve zřídkavých debatách, kdy byla k vidění v českých médiích, blahem a důležitostí vrněla jako přecpaná perská kočka. Roztržka se Železným následovala brzy, jak to v těchto pragmatických spojeních často bývá, nová strana Politika 21 ji však zpět do Evropy nevyexpedovala. Tož, musí se to přátelé zkusit zase jinak. Současné spojování politických sdružení, pidistraniček, hnutí a nepřehlédnutelné Jany Volfové s její SDŽ, má za úkol jediný cíl. Zatvářit se integračně, zahalit se do jednoduchých populistických frází, získat hlasy a opět vypustit Bobo na politickou oběžnou dráhu.  V záplavě sdružujících se straniček jiné společné téma či cíl snad ani nalézt nelze.

   Ani to by se Bobo zdánlivě příliš vytýkat nemuselo. Však, dělá snad něco zásadně odlišného od ostatních politických matadorů? Nedělá…jen se již podle mého názoru angažuje příliš dlouho, jako většina ostatních našich politických matadorů, a nabídnout, krom svých vlastních ambicí, toho mnoho nemůže. Navíc se ve svém angažování povětšinu času ocitá mezi neúspěšnými, což o lecčems také vypovídá. Neúspěch při konkursech na místo ředitelky Českého rozhlasu či do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, rozpačitě trapná angažovanost s KSČM v prezidentské volbě, neúspěch její Politiky 21, neslané, nemastné vystupování v politických debatách…..jeden by nejraději řekl: děkujeme, odejděte.

   Bobo však, když nic jiného, za dobu svého veřejného působení zjevně získala kachní srst, po níž steče všechno.

   Rád bych nové tváře a ženy zvláště v politice uvítal, Bobo ale určitě mezi mými favority nebude. Škoda, že se při volbách zároveň s hlasy nerozdávají též červené karty. Tady bych měl také jasno.