Zoufale optimistické

Česká republika má už nějakou dobu rekordně nízkou nezaměstnanost. A tento rekord je znovu a znovu překonáván.

Dnes jsme tak dokonce dosáhli stavu, kdy je poprvé v novodobé kapitalistické historii země pracovních příležitostí víc než uchazečů o zaměstnání.

Na konci dubna nabízely jen úřady práce 267.107 volných míst, zatímco evidovaných nezaměstnaných bylo jen 242.798. Bylo tedy nejvíce míst a současně nejméně těch, kdo by je mohli obsadit. A to ještě z oněch nezaměstnaných bylo jen asi 220.000 dosažitelných, tedy schopných okamžitě nastoupit do práce (https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nezamestnanost-je-nejnizsi-od-roku-1997-pocet-volnych-pracov/r~8f0cba76542211e89efbac1f6b220ee8/).

Celková nezaměstnanost tak dělala 3,2 procenta. A dá se prý očekávat, že se bude situace vyvíjet podobným směrem i nadále, protože volných pracovních míst přibývá. Tedy že stále častěji „nebudou lidi“.

Protože mezi nezaměstnanými jsou dnes hlavně lidé s nízkou kvalifikací, se základním, nedokončeným a středním odborným vzděláním, s výučním listem či středním vzděláním s maturitou.

A mne tak napadá…

Proč si vlastně pořizovat další africké a asijské „kulturní obohatitele“?

Když jim podobní našinci jsou těmi takřka jedinými, kdo ještě stojí ve frontách na úřadech práce coby nepoužitelní. Zatímco se třeba i těch, kdo by se o ně kvalifikovaně starali, zoufale nedostává.