Země česká, domov můj

Vážený cizinče, kterýs zabloudil do těchto končin, názvem Česká republika slynoucích. Věz, že ses ocitl v zemi podivné, již se ti nyní dovolím v krátkosti představit.

Nuže, jedná se o státní útvar vzniklý tak, že si politici tak dlouho zahrávali s hračkou jménem Československo, až tuto rozbili. Takže je tato země vlastně jakýmsi střepem něčeho, co tu bylo a fungovalo od doby, kdy si jiní mocipáni tak dlouho zahrávali, až rozbili svou hračku jménem Rakousko-Uhersko.
Tento státní útvar leží obklopen čtyřmi státy: Německem, Rakouskem, Slovenskem a Polskem. S těmito státy je Česká republika spřátelená. Konkrétně s Německem má společné především sudetské Němce, které tu leckdo nemá rád a oni nemají zase leckdy rádi Čechy, a to pro mizerných pár dekretů zvaných Benešovy. S Polskem jsou vztahy dobré tradičně, Češi tyto milují natolik, že jim baští i jejich posypovou sůl a naopak jim za to tu a tam poskytnou něco nejlepšího ze sebe, kupříkladu metylalkohol. S Rakouskem pojí Čechy pouto pradávného mocnářství a zejména to, že i v dobách nejtěžších mohlo utěšovat domnění, že jsou tam na tom hůř než v Čechách, neboť stačilo kdykoliv zavolat otázku „Jak je ti, Rakousko“ a už zněla ozvěnou odpověď „Ouzko“. No a se Slováky se mají Češi nejraději, vesměs ovšem pouze tehdy, když jsou na tom Češi lépe než tito východní sousedé.
Hlavním městem České republiky je Praha, v níž žijí lidé zvaní pragocentristé. Jsou to taky Češi, ale takoví divní. Tedy divní pro ostatní lidi, kteří zase dozajista připadají divní jim.
Ovšem divní jsou lidé i jinde. Třeba zatímco má většina zdejších obyvatel ústa, výjimkou jsou Ostraváci, kteří mají kratke zobaky. Divní lidé žijí i v oblastech šluknovských, i v kraji moravském, i v Karlových Varech, i… vlastně všude žijí takoví divní lidé.
Tito divní lidé pak ve volbách zákonitě volí i divné politiky. Zatímco jinde politici slouží lidu, tady slouží lidu… pro srandu nebo ke vzteku. Politik se pozná tak, že před volbami slibuje a po volbách utahuje cizí opasky, zatímco sám má sklony k „odklánění“. Zvláštním typem politika je pak prezident, který sedí na Hradě a pouští lumpy na amnestii.
Lid na politiky vesměs nadává, což patří ke zdejšímu koloritu. Kdo nenadává, není Čech. Přičemž se v této zemi zpravidla nadává na politiku vždy řádově dvacet let, poté se režim radikálně mění, krátce se podléhá euforii a pak se nadává další dvacetiletku. Pouze nyní je země v krizi a snad proto se tento termín změny protáhl na neurčito. A tak se tu dosud na politickém výsluní vyhřívá nejedna strana, při vyslovení jejíhož názvu mrazí.
Stejně jako slábne Koruna česká, slábne i koruna česká, alespoň tedy vůči dolaru a euru. Všichni ví, proč to tak je, jenom nikdo neví, proč to tak je, ale je to prostě tak. Ovšem nezoufejte, mí drazí cizinci, v Čechách vás okradou klidně o libovolnou měnu, třeba i tu sebeslabší. A nejedna mladá povětrná dívčina nejen pro euro, ale i pro korunu i přes plot na Germána skočí.
Tolik asi na úvod o zemi, v níž jste se tu ocitli. Užijte si zdejší pobyt a hlavně před odjezdem nezapomeňte navštívit Temelín. To abyste od nás odjížděli celí rozzáření.