Nejsem osobou, která se ráda nudí. Obzvláště tehdy, když se nudí příliš dlouho, ba déle, než se nudit měla, a nemůže s tím vůbec nic udělat.
A proto mne letos cesta na dovolenou zrovna dvakrát nepotěšila. Což je velice eufemisticky řečeno.
Protože když se má druhé ze tří na sebe navazujících letadel odlepit od země pět minut po deváté a náhle to kvůli údajným problémům s elektronikou změní na 9:20…
Nevypadá to špatně, že? Ovšem… když jde o pět minut po deváté večer a 9:20 až druhý den ráno, to už je přece jenom jiná.
A stalo se. Před necelými třemi týdny v Mnichově.
Člověka, který cestuje sám na vlastní triko a dosud „neměl tu čest“, to právě nepotěší. Hlavně když se mu před očima rázem vyrojí ty mediálně prezentované scény z letišť, na nichž davy zoufalých cestujících čekají na podlaze, zda, jak a kdy se odtud dostanou. A když má někde čekat avízovaných předpokládaných šestnáct hodin uvězněn na letišti někdo jako já, koho ubíjí i pár minut nudy…
Prostě jsem byl na mrtvici. Stejně jako při představě toho, že následně nestihnu letadlo třetí a budu tudíž ještě trčet na dalším, ještě vzdálenějším letišti. Hrůza pomyslet!
Ovšem…
Nakonec jsem měl štěstí v neštěstí. Na rozdíl od těch nešťastníků předváděných nám čas od času na televizních obrazovkách.
Protože v Německu v tom sice měli poněkud „guláš“, co se přepravy týká, ale nakonec – mám-li použít profláknutou frázi paní Merkelové – „to zvládli“, a v Johannesburgu už šlo všechno jako na drátkách. A tak jsem sice nakonec přišel o celý den dovolené, ale…
… dvakrát jsem si velice slušně gratis poválel šunky v hotelích a dvakrát též na náklady aerolinek dobře povečeřel a posnídal.
A když se podíváte na ty pokoje (http://arcadia-hotel.de/muenchen-airport/das-hotel.html a https://www.galahotels.com/en/Hotel/South_Africa_208/Johannesburg_16484/Southern_Sun_Or_Tambo_Airport_53309?gclid=CMXX5oe8mNUCFQoz0wodFbkAoA)…
Prostě bych to sice nerad ještě někdy zažil, ale vše je odpuštěno.
Dobrá práce, South African Airways!
A to nemyslím ironicky…
