Tak se to nakonec nějak vyvrbilo, jak se říká. Konečně se onen horor, jenž nám představila i naše média, nějak urovnal. Skončilo to šťastně i nešťastně zároveň a můžeme být rádi, že to dopadlo aspoň tak, jak to dopadlo.
Vždyť to mohlo skončit ještě hůře...
Jak vám možná doposud utkvívá v paměti, odmítli nedávno bohatší asijští sousedé vpustit ke svým břehům několik lodí s uprchlíky z Barmy a Bangladéše. Prostě už měli takových dost a nestáli o ně, respektive se domnívali, že tito stejně nemíří k nim, nýbrž je hodlají použít jako pouhou tranzitní zemi na cestě za lepším.
Uprchlíci tak zůstali na svých lodích na moři, vydáni napospas osudu. Strávili tam i čtyři měsíce a v posledních dnech tam doslova sváděli boj o zbytky jídla a vody. Kvůli jídlu se pak mezi sebou i vraždili a házeli přes palubu. Možná až sto lidí prý na jednom plavidle s asi sedmi stovkami běženců nepřežilo boj o holou existenci poté, co je odmítlo přijmout indonéské námořnictvo, jež je vykázalo do malajských vod, kde je ale odmítlo pro změnu námořnictvo malajské. A obětí mohlo být zaručeně daleko více, kdyby tyto migranty nezachránili místní rybáři v indonéských vodách, kde loď nakonec skončila.
Nakonec to, jak jsem již zmínil, nějak dopadlo. Indonésie a Malajsie se nakonec rozhodly oněm běžencům přece jenom dočasně pomoci a tito tak skončili namačkáni v provizorních stanech v indonéské provincii Aceh.
Malajsie a Indonésie se pak také dohodly, že poskytnou dočasný azyl asi sedmi tisícovkám migrantů, ovšem pouze pod podmínkou, že tito budou do roka s pomocí mezinárodního společenství vráceni zpět nebo přesídleni do nějaké jiné země. Tedy že jim tam nezůstanou na krku. A zároveň bylo malajským ministrem vnitra požádáno o to, aby těmto uprchlíkům z řad Rohingů, kteří přicházejí do jeho země nelegálně a tudíž porušují zákon, pomohly neziskové organizace.
Nadále však platí řádově měsíc staré rozhodnutí vlád jednotlivých zemí v jihovýchodní Asii, jež zpřísnily akce proti pašování lidí, v důsledku čehož někteří kapitáni opustili svá plavidla a nechali na nich migranty, jichž by mohlo být ještě i několik tisícovek, svému osudu. A nic na tom nemění ani kritika indonéských, malajských a thajských úřadů ze strany generálního tajemníka OSN nebo papeže Františka.
Několik tisícovek migrantů se tam tak prozatím spasilo, jiní to štěstí ale neměli a byli od břehů odehnáni. Navzdory tomu, že jim jde na oněch lodích, jak zmíněno, o život. Hrozí jim nejen utopení, ale i smrt hladem a žízní. Ale zákony jsou prostě zákony. Tam…
Protože k nám se z jihu hrnou přívaly migrantů i nadále. A byť porušují zákony obdobně oněm Asiatům, našinci si počínají jinak. Namísto zahánění pochybných plavidel od evropských břehů, namísto nanejvýš jednoznačného vyjádření se, že budou imigranti přijati leda tak dočasně a má se o ně postarat někdo z „lidumilů z profese“ a jiných filantropů, se pořád dokola omílá stejná písnička. Že bychom si tyto imigranty měli nechat a dokonce v zájmu jihu Evropy i jich samotných si je přerozdělit, abychom je dokázali zaopatřit, aby se tu cítili jako doma. Totiž líp než doma.
A změnili-li jsme v něčem názor, pak rozhodně jinak než ony odmítající asijské země. Protože teď už se nemluví o dvaceti tisících uprchlíků a řádově pěti stovkách takových pro Českou republiku jako ještě nedávno. Jen nemnoho času uteklo a už si prý má Evropa podle druhého návrhu přerozdělit takových dvojnásobek a do ČR má podle Evropské komise zamířit 1192 běženců žádajících v současnosti o azyl v Itálii a Řecku. A teoreticky by prý takových mohlo být až šedesát tisíc, nikoliv nedávno tak mediálně propíraných tisícovek dvacet. A mohlo by to být i daleko více, protože loni prý bylo na území Evropské unie na 600000 žadatelů o azyl a mohly by začít padat požadavky i na přerozdělení těchto všech. V zájmu „spravedlnosti“.
I když… jaké spravedlnosti? Pokud takoví imigranti stejně jako v Asii už svým nelegálním vstupem na evropskou půdu porušují zde platné zákony… Je toto porušování spravedlnosti spravedlností?
Našince porušující imigrační i jiné zákony „přerozdělují“ v celém světě nanejvýš do kriminálů a pak je většinou pošlou šupem domů. A už je nepustí zpět…
Stali jsme se tak svědky tragédie. Ale byla větší tragédií ta v Asii nebo ta dosud panující na našem jihu?
