Máte to štěstí či spíše štěstí v neštěstí, že si můžete doma zatopit v nějakých opravdových kamnech? V nichž vesele plápolá plamen a ve světnici tak tyto navozují třeba i atmosféru časů dávno minulých?
Jste těmi, kdo neotáčejí jednoduše kohoutkem u ústředního topení, koho nehřeje Temelín nebo plynaři?
Pak se můžete zaradovat. Protože možná nebudete doma pořád tak zoufale osamělými, někteří byť i úplně cizí lidé k vám nebudou neteční. Možná k vám tak zavítá i vzácná návštěva. Návštěva přímo úřední. Jež se bude od samého počátku lísat právě k vašim kamnům; nikoliv však proto, aby se ohřála, nýbrž aby spíše zatopila ona vám. Možná dokonce víc než vaše kamna samotná.
Prostě k vám může už i za pár let zavítat nějaká ta kontrola. Jež se bude dožadovat vstupu pod vaši střechu, aby se vám v oněch kamnech povrtala a prověřila, zda plníte „soubor stanovených nařízení“.
A vy?
Vy ji prostě pustíte dál. I kdybyste měli právě cokoliv jiného na práci, nepříjemnými resty ze zaměstnání počínaje a naopak třeba příjemným děvčetem v posteli konče. Budete odbíhat od rozjedeného oběda, od vykonávání malé, velké nebo jakékoliv jiné potřeby,…
Jen abyste ony úřední osoby pustili k sobě domů, aby si tyto přišly na své. Protože takovíto kontroloři budou mít ze zákona právo se k vám vetřít. Protože „si to veřejné blaho žádá“.
K čertu s nějakou domovní svobodou! K čertu s právem člověka na trochu toho svého soukromí! Prostě byl nyní schválen zákon na ochranu ovzduší. A úředníci přece musí mít právo kontrolovat přímo v domácnosti, čím se v této topí! Člověk je k sobě domů pustit musí! Nebo se dočká mastné pokuty, po které si jistě rozmyslí ještě někdy mařit takový úřední výkon!
Hlavní je, že se u nás (prý) bude lépe dýchat, budeme tu mít lepší klima, navzdory tomu, že kvůli zmíněnému rozhodnutí může být nejednou i pořádně dusno. Musíme to prý pochopit…
A pak?
Pak bychom třeba mohli dostat povinnost otvírat i lidem dalším. Protože na obyčejného člověka přece platí přísnost, ten si nemá co pokradmu doma kutit. Budeme povinně vpouštět do svého soukromí ty, kdo se budou chtít přesvědčit, že topíme jen povolenými palivy a nezamořujeme náhodou své okolí, jak už bylo rozhodnuto, ale co kdybychom pak měli povinně pouštět do svých domovů dejme tomu i…
Co já vím koho? Lidi z berňáku, kteří se budou chtít přesvědčit, zda náhodou nemáme v lednici více potravin, než na kolik jsme si podle daňového přiznání vydělali, lidi z hygieny, kteří by se mohli přesvědčovat, zda konzumujeme nakoupené pokrmy v souladu s návodem, abychom si nezkazili žaludek, lidi z ministerstva financí, kteří by nám doma přepočítali mince, zda těchto neschraňujeme v prasátku moc, čímž bychom komplikovali situaci s oběživem na trhu, požárníky, kteří by kontrolovali, nemáme-li v intimních chvilkách zapálenou svíčku blíže závěsům, než to povolují předpisy, anatomy zkoumající vhodnost našich postelí a židlí vzhledem k našim tělesným proporcím, lékaře kontrolující v rámci preventivní péče přímo na „místě činu“ naši ranní moč a stolici,…
No nesmějte se. Je to ironie, ale navzdory úsměvnosti se domnívám, že tady vážně končí sranda. Protože ani s otevřeností se to nemá přehánět. Ani ve vztahu ke světu, ani ve vztahu k migrantům, ani ve vztahu… k čemukoliv jinému.
Protože bychom se jednoho dne mohli probudit a zjistit, že už vlastně nemusíme mít ani zámky u dveří. Ba ani dveře samotné. Protože kdekdo bude mít legitimaci opravňující k neomezenému vstupu do našich soukromých objektů. A bude si u nás dělat, co se mu zlíbí.
Podobně jako kdysi dejme tomu gestapo…
