Dost hloupá otázka, co? Kdo by se přece netěšil? Tedy alespoň z řad nás osob produktivního věku a náročného zaměstnání. Kdo z nás by neprahnul po onom vytouženém okamžiku, kdy nastane zlatá éra přijímání hmotného zabezpečení bez povinnosti se o toto jakkoliv přičinit? Kdy budeme moci konečně poslat do patřičných míst, zpravidla pak do rozpolcených částí těla, své nadřízené či podřízené, své dodavatele či odběratele a další otravný hmyz, komplikující nám náš každodenní život pracujícího člověka. Kdy člověk bude mít své jisté a nebude odkázán ani na tabulkový ani na smluvní plat, na prémie, příplatky, bonusy a jinou prebendu. Kdy bude člověk moci otevřít oči v libovolnou jemu sympatickou hodinu, libovolně dlouho se probouzet k životu a pak již jen ležérně zvažovat, odebere-li se krmit ptáčky, lelkovat v parku či se jen tak uvelebí před televizní obrazovkou. Nebo kdy bude jedinec činit jakkoliv jinak, vždy však zcela adekvátně toliko svým touhám, potřebám a zájmům, což bude zkaleno leda oním mínusem, že si v této životní etapě už nevynahradí minimálně jedno z hobby, jimž se měl v úmyslu věnovat po celý důchodový věk, nemaje pro dohled rodičů a nepřístupnost vrstevnic možnost toto realizovat ve věku pubertálním.
Jste-li osobami pyšnícími se ve svém rodném listě datem spadajícím do poloviny minulého století, můžete se v současnosti na tuto dobu neomezeného odpočinku oprávněně těšit. Vy máte již víceméně své jisté.
Ovšem mladší ročníky to tak jednoduché nemají a chtějí-li se dočkat penze, nezbývá, než pro tuto svou touhu leccos učinit. Především co se zdravotního stavu týká, neboť základním předpokladem pro přiznání důchodu je dosažení předepsaného věku a s tím spojeného opotřebování se. A čím je věk pro odchod do penze vyšší, tím zákonitější je pokles počtu šťastlivců tohoto se vůbec doživších.
Předně je tak třeba posilovat velmi často zahálející a tím pádem degradující svalstvo. K tomuto účelu nám poslouží jak fitness centra, ony mučírny novověku, tak i provizorní analogie těchto. Na nejrozmanitějších a nejdůmyslnějších strojích si tu člověk své svalstvo zpevní a vytvaruje. A nejednou také přímo natrhne či přetrhne, což si vyžádá léčbu a nejednou i víceméně nevratné následky.
Vhodné je posilovat svalstvo třeba i za pomoci činek. Pilný jedinec si tak vypracuje postavu radost pohledět, a když už to náhodou skončí vyhřeznutou kýlou, oni už to doktoři nějak zalátají.
Ve chvílích oddechu pak neškodí provádět alespoň jednoduchá pohybová cvičení, která nás zregenerují a zároveň nejednou uvedou do nepřirozené pozice, v níž nás svalová křeč či plotýnky uvězní až do okamžiku odborného lékařského zásahu.
Potřeba je udržovat rovněž pohyblivost kloubů. Málokdo z nás získá tímto schopnosti hadího muže, daleko reálnější je však dosažení takových věcí, jakými jsou vykloubené kotníky, kolena, ramena a jiné kostní spoje.
Tělu prospívá zároveň i běh. Napomáhá správnému držení postavy, koordinaci pohybů a devastaci kloubů dolních končetin.
Za ještě zdravější je považováno plavání, jehož předností je současné zaměstnávání většího počtu svalů. Přinejmenším pak svalů ovládajících ústa, protože jak jinak by si tonoucí zavolal pomoc, že? Degradace takovýchto svalů pak může zapříčinit i topení, provázené tu polykáním andělíčků, tu nevratným poškozením mozku a tu dokonce smrtí.
Vhodná je pak i cyklistika. Jedná se o fenomén posledních desetiletí a na kolo přesedlal již mnohý z těch, kdo zatoužili dočkat se penzionování. Na kole si vypracujeme především svalstvo nohou, zad a míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno, a pročistíme si rovněž plíce. Byť nejednou rovněž během tohoto pucování dýchacích cest vdechovanými sazemi, popílkem a smogem dospějeme až ke kolizi s nějakým jiným dopravním prostředkem, která nejednou přináší doživotní traumata.
Mimo pohybových aktivit je třeba věnovat více pozornosti i otázkám stravování.
Každý tak dnes kupříkladu ví, že vitamíny jsou nezbytnou složkou naší výživy, ovšem málokdo už si připouští, že strava má být rovněž pestrá a rozmanitá. A tak si uvědomělý člověk kombinuje zdravý salátek z přísad ryze užitečných stejně jako zároveň z pestré plejády těch ostatních, jakými bývají fosfor, olovo, rtuť, kadmium, uran, síra a kdo ví co ještě. Mendělejev by nad touto směsí ustrnul v němém úžasu.
Jsa poučen, že za stravu zdravou je považována především ta rostlinná, se našinec láduje tu salátkem s příchutí DDT, tu ovocem se slupkou z pesticidů, herbicidů a insekticidů a tu zeleninou nadívanou dusičnany, a nepohrdne ani houbami ochucenými štěpícími se atomy zbylými jak z Černobylu, tak z jiných způsobů využití atomové energie.
Člověk do sebe láduje vše obsahující jak nasycené, tak podvyživené mastné kyseliny, dbá na dostatečný přísun těch v reklamách nejvychvalovanějších bílkovin.
Našinec prostě musí činit cokoliv, co mu je doporučováno odborníky i rádoby odborníky. Neboť jen tak může – těžko však říci, zda oprávněně – hledět v ústrety šťastným zítřkům své dlouhověkosti.
Chcete se dožít důchodu, na nějž si dosud tak nějak čím dál nelogičtěji spoříte? Pak na sobě tedy musíte zapracovat.
A tak cvičte, sportujte, „žijte zdravě“. Utužujte své zdraví, jak se jen dá. Jen tak máte jistotu, že se důchodu vskutku dočkáte.
Je jen otázkou, zda spíše toho starobního, nebo invalidního.
