Bývaly doby – a i já jsem je ještě po takřka celá svá školní léta zažíval – kdy vzdělání sice bylo dostupné každému, ovšem každému jenom podle jeho zásluh. Případně podle zásluh rodičů a dalších blízkých osob.
Chodil-li jeden v oněch časech do školy, musel se učit, nechtěl-li skončit „u lopaty“ nebo „jako popelář“. A jenom dobré studijní výsledky, tedy schopnost zaplnit patřičně mozek – pominu-li tedy současně nutnost být bez nějakého toho „škraloupu“ – skýtaly naději, že se člověk ocitne mezi vyvolenými na vybrané střední škole. Respektive dokonce na škole vysoké, jež byla už hodně těžko dostupnou záležitostí. Protože na vysokou už se jen tak někdo nedostal. Zájem býval veliký, kapacity malé.
Ne jako dnes.
Dnes už oněm časům dávno odzvonilo. A odzvonilo i tehdy panujícím poměrům. Dnes už si může dopřát klidně i vysokoškolského vzdělání každý, kdo na to (nejen finančně) má. A – bohužel – nejen ten, kdo na to má, ale i ten, kdo na to nemá.
Už to určitě nejednou napadlo každého, kdo má se školstvím něco společného nebo se alespoň zamyslel nad statistikami a občas i do médií prosakujícími informacemi. A nyní to bylo vyřčeno už i na plná ústa.
Už se třeba přiznalo i ČVUT (http://www.denik.cz/ekonomika/cvut-musi-kvuli-penezum-prijimat-i-uchazece-odsouzene-k-neuspechu-20160525.html). Že musí přijímat i uchazeče již předem odsouzené k neúspěchu. Tedy ty, kdo by se na vysokou školu nedostali nejen za mých mladých let, ale ani nyní; pokud by u nás vládl zdravý rozum.
Jenž ale nevládne.
A tak prostě třeba i České vysoké učení technické v Praze bere kdekoho. Kvůli penězům.
Protože školy jsou státem financovány podle počtu studentů a má-li se tak (třeba) zmíněná vysoká škola uživit, musí přijímat do prvního ročníku také uchazeče, kteří (takřka) nemají šanci tuto univerzitu dostudovat. Jak přiznává i rektor ČVUT Petr Konvalinka. Přijímají se tam i osoby zcela neperspektivní, které nemají samy šanci tuto školu zdárně dokončit, osoby, které by tato škola dobrovolně nikdy nepřijala; jenom aby se zaplnil maximální počet státem proplácených studijních míst, aby se škola uživila. Jinak by finančně nepřežila.
A pak? Pro pilné a motivované, avšak nezvládající studenty organizují na ČVUT doučování matematiky, fyziky a základních předmětů. A přesto 25 až 30 procent studentů (u nichž je to vesměs jasné už při přijímacích zkouškách) odpadne hned v prvním ročníku a celkově tuto školu neukončí každý druhý z přijatých.
Ale i když se ví, že na to někdo nemá,… často ho přijmou, aby ho zkrátka podle svého očekávání nejpozději na konci prvního ročníku vyhodili. Pokud takovému ani tamní extra doučování nepomůže.
Protože jde o peníze. O peníze, jichž není nikdy dost. Jednak proto, že státní kasa není bezedná, jednak i proto… že se dělají právě takovéto „psí kusy“.
Protože kdekdo se rozhodl založit střední školu, kdejaká vysoká škola si vymýšlí kdejaký byť i sebenesmyslnější obor. A pak jsou potřeba studenti, kteří znamenají pro takové školy peníze od státu. A když těch dobrých není dost, vezme se kdekdo. A stát platí a platí. Platí i za ty, u nichž to už od počátku nemá smysl. Platí a vyhazuje tím z okna peníze, jež pak chybí jinde. Vyhazuje peníze namísto toho, aby vyhodil ty, kdo nám produkují davy nedouků nebo zcela zbytečných odborníků na nesmysly.
A to můžeme být za situaci, jaká, jak výše zaznělo, postihla třeba ČVUT, ještě rádi. Protože teď přichází slavná inkluze, tedy zařazování do běžných škol i těch dětí, jež už od počátku zřejmě nemají naději uspět. Už teď se ví, že to bude drahé. A až ti lehce mentálně zaostalí a jim podobní s pomocí asistentů, speciálních pomůcek, mimořádné péče a úlev dokončí základní vzdělávání… Sáhnou po nich nevytížené střední školy. A pak i školy vysoké. A stát bude platit a platit. Za to, aby se kdejaký nedouk dostal na školu, o jaké si za nás mohli leckdy i mimořádně talentovaní žáci jenom nechat zdát.
Protože přece nemůžeme nikomu upírat právo na vzdělání! Vždyť jsme humanisté a demokraté! Nebo přesněji…
