Co si pamatuji, tak kupříkladu v r. 1965 také na VŠCHT přijímali třikrát více studentů, než jich pak dokončilo. I to otevřeně již při imatrikulaci studentům říkali. Důvod však nebyl ten, že by chtěli získat za přijaté studenty peníze, jako asi dnes, ale ten, že vcelku správně usuzovali, že přijímací zkouška nemůže být zcela směrodatná a musí dojít k vytřídění schopných od neschopných nejlépe během prvního ročníku. Dnes ale bude možná jiný problém na takové VŠCHT. A sice, že zájem o tento obor studia již není zdaleka takový, jaký býval, neboť se mnoho zájemců o vysokoškolské vzdělání hlásí na dnes četné školy, které poskytují vzdělání v oborech ne tak studijně obtížných, ale zároveň v budoucí praxi ne tak potřebných, jako jsou právě obory technické. Pak stejně musí dojít k poklesu úrovně absolventů i při zdánlivě stejném procentním vyřazování. Také je zajímavé, že je poměrně dost studentů, kteří na takovéto náročnější škole klopotně dosáhnou na BC a poté přestoupí na Českou zemědělskou univerzitu, aby dosáhli na Mgr. či Ing., přestože o práci v zemědělství nikdy neuvažovali. To také o něčem hovoří. Nejde jim o odbornost, ale o titul a doklad o ukončeném VŠ vzdělání. Sociální inženýrství je kontraproduktivní. Jestliže někdo politicky rozhodne, že takové a takové procento populace bude mít středoškolské a takové procento vysokoškolské vzdělání, zároveň tím nastaví i laťku jeho úrovně, kde platí nepřímá úměrnost. Pak nezbyde než vytvořil třeba po vzoru USA nějakou tu Břečťanovou ligu škol, které by zaručovaly nekompromisním přístupem jen tu nejvyšší kvalitu. Jestli je to ale v našem typicky českém korupčním prostředí realizovatelné, to opravdu nevím.
