Svěřte něco chlapovi...

Žena byla zase jednou na mrtvici. Stála před dveřmi od bytu a trpně čekala, až se dostaví někdo z firmy na otvírání dveří. Čekala tu tak už ani zdaleka ne poprvé a proklínala svého chotě, toho… radši nezmiňujme, jakými slovy jej v duchu i polohlasem častovala.

Protože kolikrát už mu jenom říkala, aby s tím zámkem něco udělal! Ovšem jako kdyby do dubu mluvila. Kolikrát se jí už přihodilo, že vsunula klíč do zámku, ovšem otočit se jí jím nepodařilo! Kolikrát už se vložka zámku zašprajcovala a odmítla vpustit právoplatné uživatele bytu dovnitř. A kolikrát naopak tito mohli sice dveře zabouchnout, ale zámek už nezamkli! Ještě že zvenku měli kouli a ne kliku a tak se po jejich odchodu do bytu nedostali případní nezvaní hosté. Ovšem kolikrát se tam následně nedostali ani hosté zvaní a vlastníci bytu jakbysmet!
Kolikrát mu už jenom říkala, aby s tím něco udělal! A manžel vždycky slíbil, že tu vložku vymění, ale skutek utek. Protože tu mu do toho něco přišlo, tu se mu to zrovna nehodilo a tu prostě zapomněl. A ono se to prý nezblázní…
Ono se to opravdu nezbláznilo, ale jeho žena už pomalu ano. Mohla se z toho už zbláznit.
A když po něm chtěla, aby zavolal zámečníka, když už není schopen to udělat sám? Že prý nebude vyhazovat peníze za nesmysly. Protože řemeslník je pán – přijde si, jak se mu zlíbí, zfušuje to a řekne si za to o tolik peněz, že to tedy ani náhodou. Manžel to radši opraví sám a skoro zadarmo.
A pak zase nic! Ušetřili sice za zámečníka, ale služby firmy zabývající se otevíráním dveří již vyšly rodinu na daleko větší peníze.
A tak tu paní domu zase jednou stála před nedobytným bytem a čekala, až dorazí někdo, kdo jí za úplatu otevře její vlastní byt. Protože zámek se majitelce vzepřel a bylo třeba profesionála, aby se podvolil.
Jak dlouho tomu tak ještě bude? Proklínala osud a ještě více svého chotě. Toho lempla nanicovatého, co nic nezařídí, nic neudělá. Ale ona si ho večer pěkně „vezme do prádla“! Ona mu dá co proto! To si za rámeček nedá! Tentokrát už je toho vážně dost!
A jak si slíbila, tak i učinila. Večer, po manželově návratu opožděném z důvodu toho, že se vložka zámku opět zasekla a on tudíž čekal hodinu za dveřmi, než mu odborníci umožnili vstup k manželce pro změnu uvězněné v tomto bytě, byla nejprve italská a poté tichá domácnost. Klima v bytě bylo sice teplotně přijatelné, přesto však bylo „dusno“ jako už dlouho ne.
A tak manžel povolil. Svatosvatě slíbil, že to hned ráno opraví. Už doopravdy. Přesto však, aby na toto nezapomněl, preventivně nedostal ani večeři a musel nocovat na kanapi poblíž lednice bez jediného piva.
A ráno, když byla manželka v práci, se o to před svým pozdějším odchodem do zaměstnání postaral. Ani mu nezabralo moc času a nedalo moc práce vyjmout ze zámku vzdorující vložku a nahradit ji jinou. Konečně bude mít jeho duše a zejména jeho drahá choť klid. Konečně se v domácnosti rozhostí klid a mír…
Po návratu se žena dostala do bytu bez problémů. Do vykradeného bytu. Pryč bylo doslova vše, co mělo nějakou cenu.
Protože manžel sice vložku v zámku vyměnil, jenže…
Manželka jen nevěřícně zírala na to, jak ze dveří namísto obvyklé klíčové dírky vykukuje vložka nová. Atypická. Ještě na ní byl i kus originálního obalu s nápisem Always.