Konec zlatých časů

Tak už je to tady. Zatímco český stát doposud oplýval nízkou nezaměstnaností, dál už tomu tak nebude.

Protože – i když to politici nepřiznají – se držela nezaměstnanost nízko díky státnímu rozpočtu, který rozmařile strkal peníze do kdečeho ve snaze vyvolat dojem, že je vše vcelku v pořádku. Ale nyní už to tak dál zjevně nejde. Vláda tím své lidi zadlužila víc, než kdokoliv jiný, nadělala neskutečné dluhy, s nimiž se stát jen tak nevypořádá, a zřejmě už se i ministři obávají, zda by jim ještě někdo půjčil na pokrytí horentního deficitu státního rozpočtu nějaké peníze. Vždyť jestliže byla vláda na počátku roku kritizována za to, jak velký deficit rozpočtu naplánovala, je tento nyní dokonce ještě více než dvanáctinásobně vyšší než ten tehdy kritizovaný.

A tak stát už nemá jak financovat buzení zdání, že to tu funguje. A tak se očekává i citelný růst nezaměstnanosti. Počty těch bez práce rostou a porostou i nadále. Už teď je nezaměstnaných nejvíc za posledních dva a půl roku a volných míst naopak znatelně méně.

Zatím to vláda sice ještě zvládá vysvětlovat hezky alibisticky jako sezónní výkyvy, spojené s útlumem výroby v době prázdnin a dovolených, spolu s příchodem nových absolventů škol na trh práce, ale to je jenom klamný manévr. Protože v září teprve dorazí na trh většina absolventů a tato vlna se spolu s koncem vládní finanční pomoci podnikům promítne do situace, jež nebude růžová. Právě naopak.

A co vláda dělá, aby zabránila důsledkům svého počínání v posledních měsících? Kdo ví. Asi nic, asi ji to nepálí. Zatím totiž slíbila jenom další vyhození peněz, nyní na zvýšení důchodů nad povinný zákonem daný rámec, to aby si koupila v nadcházejících volbách hlasy seniorů, a rozhodla o tom, že se od začátku září zase budou muset povinně nosit roušky. Asi aby nebylo, kolika lidem zamrzne úsměv na rtech.