Rouškování

Tak už se mi to zase blíží. Co nevidět tu bude ono slavné pondělí, kdy se zase zčásti otevřou školy. A já?

Než vyjdu z bytu, nasadím si roušku, abych s touto projel výtahem a prošel veřejnými prostorami paneláku.

Před domem si roušku sundám a dojdu prázdnou ulicí na zastávku MHD.

Tam si roušku zase nasadím a nastoupím do trolejbusu, kterým dojedu k nádraží.

Tam si roušku sundám a projdu se pár desítek metrů po chodníku.

Pak roušku zase nasadím a projdu budovou obchodního centra na autobusové nádraží.

Tam si roušku sundám a vyčkám autobusu.

Před vstupem do něj si nasadím roušku a ponechám si ji po celou cestu.

Po vystoupení z autobusu roušku sejmu a pošlapu asi čtvrt hodiny na pracoviště.

Tam si nasadím roušku a projdu chodbou.

Následně si ve třídě roušku sejmu a vyčkám příchodu žáčků.

Pokud je budu učit od tabule, roušku si sejmu.

Kdykoliv se k nim ale budu chtít více přiblížit, roušku si opět nasadím a po návratu k tabuli zase sundám.

Před každým opuštěním třídy si roušku nasadím a po příchodu zpět ji zase odložím.

Při odchodu z práce si roušku nasadím a projdu společnými prostorami.

Venku si ji zase sundám a vše bude pokračovat stejně, jak bylo popsáno výše, jen v opačném sledu.

Nasadím si roušku, sundám si ji. Nasadím, sundám, nasadím, sundám, nasadím, sundám,…

Zkuste si tipnout, za jak dlouho se z tohoto dodržování pokynů naší vlády zblázním.