Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou neví, zda se má smát nebo spíš brečet. A to nejen proto, že tito nejednou zní více než patrně hloupě, ale i kvůli tomu, co nám tito dokážou populisticky slibovat v naději, že se zalíbí svým voličům, kteří by je ale za něco podobného měli spíš hnát s vidlemi v rukou, než aby jim tleskali.
Všichni dnes třeba víme, že se naší zemi ekonomicky vůbec nedaří. A v médiích už dokonce zaznělo, že České republice hrozí kvůli jejím ekonomickým problémům poprvé za celou dobu její existence i snížení ratingu, tedy že začínáme být stále nedůvěryhodnější i pro zahraniční investory.
A co dělají naši slavní politici v této situaci? Jakkoliv se po poměrně nedávných volbách doufalo, že bude naše nová vláda poměrně pravicová a že tedy skoncuje s rozdávačností typickou pro předchozí dvě vlády, u nichž byl populismus víc než zjevný, nyní se zdá, že tato vláda úspěšně naváže na své předchůdkyně, jenom v poněkud jiném ohledu.
Vždyť si to jenom vezměte! Dnešní vláda nám nyní například slibuje, že budou moci lidé některých profesí od příštího roku odcházet do důchodu dříve. A aby to snad těm ostatním nebylo líto, měl by jeden z rodičů také dostávat ke svému důchodu pětistovku navrch za každé vychované dítě.
Což o to, myšlenky to nejsou špatné. Ale ne v dnešní realitě, kdy jde Česko ekonomicky ke dnu. Země je zadlužená ve všech ohledech, důchodový systém nevyjímaje, a za takové situace jsou prostě takové názory zcestné. Země na to prostě nemá. Leda že by si zase někde od někoho půjčila, s tím, že není jasné, čím by se to splatilo. Což nám ale politici už neříkají. Pochopitelně. Těžko by to mohli vědět.
