Kdo skutečně pomáhá Čechům?

Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.

A tak si Češi po letech docela spokojeného života, kdy se zemi (údajně, podle rostoucího deficitu státního rozpočtu soudě) ekonomicky dařilo, a po letech pandemie, kdy si i nadále žili vcelku spokojeně na náklady stále více se zadlužujícího státu, musí utahovat opasky.

Už ani ti nejprolhanější politici s nejrůžovějšími brýlemi na nose si netroufnou tvrdit, že se tu žije ekonomicky skvěle a že se lidé mají líp a líp.

Naopak. Přiznává se, že se českým lidem vede čím dál tím hůř. A to především kvůli rostoucím cenám, jež se ti nahoře marně snaží vykompenzovat aspoň valorizací důchodů a mezd. A tím, co lidi aktuálně sužuje nejvíce, jsou rostoucí ceny energií.

Statisíce českých domácností se ocitly v ohrožení takzvanou energetickou chudobou, a už na podzim loňského roku experti předpovídali, že by se mohl kvůli zdražování energií dostat do dluhové pasti až milion českých domácností. A tak politici jednají o tom, jak takovým lidem pomoci. A realita?

Pomoc z politické scény není tím, co by Čechům pomáhalo. Ale spasitel se nakonec našel. A tím je nezvykle teplá zima. Od loňského prosince až do konce února trvají vyšší než obvyklé teploty, díky kterým poklesla spotřeba energií a tím na lidi tolik nedopadl nárůst cen elektřiny, tepla a plynu, teploty jsou páté nejvyšší v tomto století. A lidé tak na jaře nezažijí takový šok, až přijdou účty za energii, a nižší spotřeba plynu dokonce zabránila panice, která by nastala, kdyby se při poklesu dodávek plynu z Ruska vyprázdnily české zásobníky.

A tak se Češi dočkali pomoci shůry. A jenom škoda, že počasí ovlivnilo jen platby za energie. Protože zdražuje snad všechno. Což se po práci posledních dvou vlád dalo čekat.