Ptám se těch nahoře

Před pár dny jsem ve své poštovní schránce nalezl složenku. A nenalezl jsem tu takovou poprvé. Protože jsem ji už dostal i dříve. Tradičně v předvánočním čase, kdy srdéčko nejednoho z nás jihne a mohlo by tak z toho něco kápnout.

Dostal jsem složenku, jež mne ještě nikdy nenakrknula. Alespoň tedy doposud. Protože na rozdíl od složenek na stále dražší odvoz odpadů, daň z nemovitosti či pojištění tato nežádala, nýbrž dávala možnost udělat dobrý skutek. A když je mi nabízeno, zda bych nechtěl pomoci nevinně strádajícím, je to něco jiného, než když musím zaplatit někomu, kdo si leckdy užívá na můj účet.

Byl jsem opět informován, že bych mohl trochu pomoci trpícím. Protože je mezi námi dost těch, kterým nebylo dopřáno to, co mně. Máme tu dost těch, kteří by mohli být jako já, možná dokonce ještě lepší, to však jedině v případě, že se jim dostane šance. Protože nebudou-li tuto mít, budou ztraceni a budou pro celou naši společnost leda tak problémem. A záleží jenom (i) na mně, jestli z dobroty mého srdce pomohu nebo ty chudáky odepíšu.

Prostě jsem byl osloven Projektem Šance. A bylo to dokonce zahájeno omluvou za to, že jsem osloven bez svého svolení a to rovnou v podobě složenky. Ale že je to jediná možnost, jak u nás pomoci dětem ulice. Tedy našemu dorůstajícímu pokolení, jež bez rodinného zázemí končí na ulici a naše země mu nenabízí nic jiného než represe a vytlačování z naší společnosti až kamsi na periférii. Že je mezi naší omladinou i dost těch, na které se všichni včetně jejich rodin vykašlali a tito mladí jsou pak zkrátka odsouzení k životu v kanálech, v křoví,… Prostě kde se dá.

A je to Projekt Šance, jenž takovým mladým pomáhá v návratu mezi slušné lidi. Což je složité, ale rozhodně to stojí za to. Protože mladý člověk na scestí může díky tomuto projektu dostat jednoduchou práci, učit se sociálním a pracovním návykům, později postoupit na místo brigádníka i najít normální práci a časem splynout s „normálními lidmi“.

Prostě tento projekt pomáhá těm, kdo ještě nejsou ztraceni, ale bez něj ztraceni budou. Těm, kdo se ještě chtějí a dají „napravit“, což ale bez cizí pomoci nemají šanci dokázat. Těm, kdo u nás jsou doma, ale přesto tu domov nemají a nemají se tu vcelku ani šanci doma cítit.

Nepožadují toho po mně oni dobrodinci moc. Berou leccos. Aby mohli dát nějakou tu odměnu těm z oněch bezprizorných mladých, kdo se jsou ochotni zapojit a učit pracovat, kdo se chtějí vrátit do řad společnosti, jež je vesměs zcela odmítá. Aby je naučili pracovat a pak je mohli doporučit jiným zaměstnavatelům, aby jim dopřáli nový start.

Záslužné, že? Pomáhat těm, kdo jsou jinak naší společností odepsaní, kdo nikde jinde podporu nenajdou. Protože naše děti z děcáků, z nefunkčních rodin či jiných neblahých poměrů nejsou coby odrostlé a osamostatněné na ulici pro nikoho zajímavé. O ně nikdo nestojí.

Dokonce ani politici ne. Ti, kteří říkají, že vymíráme a že nutně potřebujeme podpořit populační křivku. A zatím tu nechají klidně ležet ladem „populační potenciál“. Než trochu pomáhat těmto, raději se rozhodne o přijetí imigrantů, kteří „jsou pro zachování naší společnosti nezbytní“.

A v souvislosti s touto složenkou mne tak napadla otázka, již předávám dál. Těm tam nahoře, na našem politickém Olympu.

Zřídili jste u nás zařízení pro ubytování (nevítaných) běženců. Objekty, „v nichž panují tak zoufalé poměry, že v nich imigranti nechtějí za žádných okolností být“. S „mizerným zázemím, hnusným jídlem, potlačováním lidských práv,…“

A nyní ona zařízení pro ubytování imigrantů téměř zejí prázdnotou a ministerští páni je tak nechávají opravovat, rekonstruovat a nově zařizovat, aby se v nich případným budoucím uprchlíkům více líbilo a lidé jako paní Šabatová a pan Dienstbier moc neremcali.

Dovolil bych se pánů politiků (a z důvodu uvažovaných kvót na zastoupení něžného pohlaví ve vedoucích funkcích i adekvátního množství paní političek) zeptat:

Co kdybyste takhle nabídli tu víc než tisícovku volných míst v našich zařízeních pro migranty (http://www.denik.cz/z_domova/ministerstvo-vnitra-se-chysta-na-opravy-detencnich-zarizeni-20151203.html) těm našim mladým, kterým osud nikdy nepřál? Kteří jsou v naší zemi stejně ztracení jako imigranti. Jenom s jediným rozdílem – že oni se tu narodili a nikdy neměli ty tisíce eur, které pochybní migranti platí za to, aby se k nám dostali. Co kdybyste se začali chovat opačně než doposud, pomohli našim nevinným zoufalcům a nechali spát na kanálech a v křoví zoufalce cizí?

Když si tak stěžujete, jak nám chybí pracovní síly, jak stárneme a nerodí se nám dost dětí.

Pochybuji, že by někdo z našich odepsaných mladých na dobré cestě protestoval, že jste mu nedali vlastní dům, svobodu a hromadu peněz namísto jeho přežívání na ulici… Proč má osud takových záviset na tom, vyžebrají-li pro ně dobrodinci formou složenek v předvánočním čase nějakou tu korunu?