Práce snů

Čas od času mi v poštovní schránce přistane nějaké to extra vydání regionálních novin. A je nasnadě, že se nejedná o žádnou „dobročinnost“. Že se vydavatel v takovém případě nerozhodl dopřát mi denní tisk zdarma, ale…

… že se jedná o docela obyčejnou do novinové formy zaobalenou reklamu.

A tentokrát, před pár dny, tomu bylo nejinak. Zase jsem dostal Deník, plný „hodnotných“ informací.

Vezměte si třeba jenom takovou „reportáž“ o českobudějovickém dopravním podniku. Tedy o jeho zaměstnancích. Jak jenom se prý tito mají!

Zatímco prý třeba běžní řidiči kamionů mají „pohádkové“ příjmy spíše jen výjimečně a nemají vyhráno ani tehdy, dostanou-li hromadu peněz, protože po odečtení všech nezbytných výdajů jim zbydou jenom oči pro pláč, zatímco se tiráci plahočí podstatnou část své pracovní kariéry světa kraj a trpí tím oni i jejich rodiny, takoví řidiči městské hromadné dopravy, ti se mají.

Jak praví v oné reportáži jeden z údajných zaměstnanců Dopravního podniku města České Budějovice, jehož věrohodnost a vůbec existenci si vlastně kvůli jeho anonymitě ani nelze ověřit.

Takový řidič v „městské“ si žije! Pokud pracuje, má obstojný plat, a to dokonce i čtrnáctkrát ročně, jezdí s celou rodinou na dovolenou na lyže a k moři, dostává dokonce od zaměstnavatele jednou za dva roky čtyřtisícový příspěvek na dovolenou, patnáct stovek na letní tábor a pět stovek na lyžařský výcvik pro své dítě a firemní příspěvek na penzijní připojištění, v lednu letošního roku se dočkali zaměstnanci šestiprocentního zvýšení platu. Sice se musí jezdit na směny i o víkendech a večer, ale přesto je takový šofér MHD denně s rodinou, chodí na fotbal, na rodinné výlety i o hospody, směny může přizpůsobit potřebám své rodiny.

Takových šťastlivců je prý v Českých Budějovicích 200, plus další si tímto způsobem jenom přivydělávají.

A přesto jich není dost a podnik shání řidiče další. Nabízí jim, že jim zajistí absolvování autoškoly a pokud vydrží u podniku dost dlouho, tuto za ně zaměstnavatel i zaplatí, stejně jako vstupní lékařskou prohlídku. Šéf firmy mluví AŽ o šestadvacetitisícovém platu s dalšími bonusy AŽ ve čtyřtisícové výši měsíčně, o fasovaných uniformách. Řidiči dostávají svůj plat pravidelně, při poruše vozidla nebo jiných problémech se postarají jiní zaměstnanci firmy. A této práce se prý rozhodně nemusí bát třeba ani ženy.

Člověk by musel být padlý na hlavy, případně hluchý a slepý, aby nepoznal, že nejde o nic jiného než o dost zavádějící způsob reklamy a nikoliv o blahořečení této firmy. Případně že jde o „pohádku pro dospělé“.

Protože se v této „reportáži“ jaksi zapomněli zmínit o lecčem.

Třeba o tom, že tomu není zase až tak dávno, co řidiči této firmy hlasitě remcali nad svými platy, a částka 26.000 s čtyřtisícovými bonusy čtrnáctkrát ročně tehdy ani zdaleka nezaznívala. A vlastně i zde zaznívá jenom s tím malým proradným „AŽ“. Není tu tak jaksi zmíněno, jak „úžasným“ zážitkem je projíždět ucpanými ulicemi, protože o stavbě obchvatu města se jenom mluví a mluví, a to tak dlouho, že už by ho snad pár brigádníků s lopatami za tu dobu dokázalo postavit i svépomocí. Nemluví se ani o konfliktech s neurvalými či opilými pasažéry, v textu tak jaksi „zapadlo“, že i onen v reklamě zmiňovaný zaměstnanec má jen jeden volný víkend v měsíci, stejně jako to, že člověk musí upsat firmě duši na tři roky, má-li mít řidičský průkaz zadarmo; navíc řidičák na trolejbus, který mu v případě předčasného odchodu sotva někde jinde k něčemu bude.

A výmluvný je vlastně už i samotný fakt, že takto „skvělý“ zaměstnavatel koná už dlouhou dobu náborovou kampaň, spolupracuje s Úřadem práce, nabírá brigádníky a snaží se lanařit i ženy… a přesto stále nemá lidí dost.

A mít ani nebude. Jak jsem skálopevně přesvědčen já. Protože jde ve skutečnosti o práci, jež je „o hubu“. Jak se říkává, „zodpovědnost pilota, plat uklízečky“, případně „řidič je jednou nohou v nemocnici a druhou v kriminále“.

A kdo by do toho za těch (skutečných) podmínek šel, že? Zejména když je známo, že právě díky rozdávačné vládě zažíváme časy, kdy už tu až na pár výjimek nemají práci vyloženě jenom ti, kdo pracovat nechtějí. Ani za zlaté prase, natož za slibované „AŽ“…