Paní ministryně školství Valachová je konečně spokojená. Protože se jí konečně podařilo její vrcholné dílo, s nímž přeochotně předstoupila před veřejnost a jež se má začít rozjíždět již od září 2017.
A je to vrcholné dílo. Nebo bych možná raději řekl, že to je tedy vrchol. Protože s tímto mohla před veřejnost předstoupit snad jedině ze dvou důvodů. Z nichž první je naděje, že už stihl náš národ po všech těch školských reformách zdegenerovat, a druhý má oprávněná domněnka, že se to podařilo jí samotné.
Protože slova jsou to líbivá. Ovšem pouze pro toho, kdo je čte bezmyšlenkovitě. Protože není třeba být odborníkem, aby člověk hravě zjistil, že na tom něco smrdí.
Paní ministryni však zřejmě nikoliv.
Protože tento její vrcholný počin, tedy nový kariérní řád pro učitele (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/zkuseny-ucitel-bude-zaucovat-novacky-za-priplatek-kariera-uc/r~f1d9f00c9f7d11e686630025900fea04/)… Nevím, zda se mám smát či plakat. Případně obojí zároveň. Ale jedno naopak vím. Že nezbývá než doufat, že to v pondělí narazí při projednávání ve vládě. O níž si ale bohužel rovněž myslím své.
Protože se v tomto materiálu objevuje několik novinek. A to dost přinejmenším nedomyšlených novinek.
Že by učitelé neměli být placeni podle toho, jak dlouho svou profesi vykonávají, ale podle kvality své práce… proč ne… Jenže věru nevím, nakolik bude motivujícím existence tří kariérních stupňů, z nichž do prvního vstoupí automaticky všichni absolventi pedagogických fakult při započetí této profese, do druhého postoupí vlastně rovněž automaticky všichni po dvou letech praxe, a jen ten třetí (na post takzvaného „vynikajícího učitele“) snad bude posléze motivovat k jednorázovému postupu vzhůru. Přičemž by každý z těchto postupů měl být posvěcen jakousi komisí, jež rozhodne o platu takového učitele.
Přičemž zřejmě jen málokoho soudného nenapadne, jak objektivně asi taková komise bude rozhodovat. Člověku se nechce věřit, že to bude adekvátní posouzení práce, rozhodne-li někdo v podstatě od stolu o něčem, co se dá jen převelice těžko nějak poměřit, zvážit, ohodnotit,…
Takové komise pro postup z prvního do druhého stupně mají podle paní ministryně sestavovat sami ředitelé škol. Skvělý nápad, že? Ovšem… Proč mají ředitelé vůbec zřizovat komise a po dvou letech posuzovat schopnosti začínajícího kantora, mohou-li toho neschopného propustit už po prvním roce, případně už po zkušební lhůtě? Jaký je smysl komise, jež stejně rozhodne kladně o tom, kdo se na té škole dva roky udržel? Protože zaměstnávat někoho dva roky a pak říci, že nic neumí… no dovolte… Rozhodnou ředitel, jeden z učitelů a jeden člověk „zvnějšku“, z jiné školy téhož typu, jenž nebude osobně vůbec vědět, která bije, neznaje vůbec posuzovaného „adepta na povýšení“…
Zkušení učitelé si pak prý budou moci finančně polepšit i jinak. A to tím, že budou mít v případě takové možnosti placený dohled nad nováčky. Starý kantor bude absolventovi fakulty v prvních dvou letech pomáhat spolu se zástupcem z pedagogické fakulty za příplatek tři tisíce korun měsíčně. Tuto pomoc budou dostávat všichni absolventi vysoké školy v prvních dvou letech praxe. Uvádějící učitel – zkušenější kolega z téže školy - jim prý bude pomáhat, navštěvovat jejich hodiny a radit jim na základě svých zkušeností… Bác!
Zkuste si schválně představit nějakou vám známou školu! Bude se snad učit na směny, aby měl ten „uvádějící učitel“ čas právě v době výuky svého začátečnického svěřence? Aby si mu mohl sednout do třídy a radit? Nebo snad na to dostane volno a za něho samotného bude zaskakovat… kdo vlastně? Asistentka? Družinářka? Uklízečka? Či se snad zaměstná navíc nějaký „učitel bez portfeje“, sloužící k zamáznutí takových situací? A jak že chce tuto otázku řešit sama paní ministryně? I to řekla. „Není diktátorka“, takže to ať už si školy zařídí samy tak, jak chtějí.
A jaké budou předpoklady, aby učitel následně postoupil do kariérního stupně třetího, nejvyššího, posledního? Bude muset mít celkově aspoň devět let praxe. Respektive učitel pracující více než patnáct let aspoň čtyři roky v pozici učitele profesionála. A k tomu… To se teprve uvidí… Protože na rozhodování o tom, co mají ti nejlepší z učitelů umět a co mají posuzující komise zohlednit, je času habaděj. Celých šest let… Takový učitel by měl mít tu nejhlubší znalost didaktiky, tedy způsobu učení a pedagogických metod, a v té (třetí) skupině vynikajících učitelů mají být jen ti největší odborníci. A kdo odbornost posoudí a jak? To je to, co ministerstvo ani paní Valachová dosud neví. To se uvidí… Snad pětičlenné atestační komise sestavené Národním ústavem pro další vzdělávání…
A co za to? Kromě příplatků, na které jsou prý učitelé zvyklí a jež by měly zůstat zachovány, by mělo přibýt pár nových. Za „koordinátora vlastního hodnocení školy a mentora profesního rozvoje“, za výchovného poradce či „kariérního poradce pro volbu střední školy“. A… a to další už prostě nechápu…
Protože by už od září příštího roku učitelé měli být odměňováni podle toho, jak jsou ve své profesi úspěšní, nikoliv podle doby, kterou ve škole strávili… ovšem zároveň si prý ti ve druhém stupni mají na platu polepšit „o tisíc korun, společně s tarifním posunem celkově o dva tisíce korun“ a za pár let ti ve stupni třetím, jichž má být pro začátek pouhých 1.600 a dál se uvidí, o více než pět tisíc korun.
Vymyslet spravedlivý systém, jak posuzovat profesní úspěch a propojit ho s příplatky a zvyšováním platů, prý nebylo podle paní ministryně jednoduché. A nedivím se. Protože aby ti, kdo jsou ve stejném stupni, byli nově placeni obdobně, bez přihlížení k tomu, kolik let mají odslouženo, a zároveň si přitom tito všichni polepšili o úplně stejnou tisícovku… Navzdory státnici z matematiky to nechápu, úplně stejně jako třeba kdysi na vysoké škole Abelovu komutativní pologrupu.
Prostě máme připravený nový kariérní řád. V němž bude možno dvakrát za život „povýšit“. Poprvé v podstatě automaticky, podruhé… kdo ví jestli a za jakých podmínek. Jak se u nás říkávalo, „kariéra jako stehno“! Máme kariérní řád, který prý náš stát přijde v příštím roce na 286 milionů korun a v roce 2018 už na 1,4 miliardy.
Pokud to tedy vláda schválí do voleb v příštím roce.
Paní ministryně věří, že se to stihne. Kdyby tomu prý nevěřila, nemořila by se s tím. A já stejně jako ona doufám, ale pro změnu v to, že to zvládne stejně, jako „to zvládlo“ Německo paní Merkelové v otázce migrantů.
Protože mne i paní Valachovou spojuje touha, „abychom konečně udělali krok od té propasti, nad kterou stojíme“. Byť zjevně každý chceme učinit onen krok jiným směrem.
