Neopovrhujte vědou, milé slečny a paní!

Ti, kdo mne znají, vědí, jaký je můj osobní názor na onu zemi vtěsnanou mezi Spojené státy a Spojené státy. Na onu zemi, její „píp“atou politickou reprezentací počínaje, „píp“atými ubytovateli pokračuje a třeba tamním Ibuprofenem konče. Prostě být známým Catem starším, užíval bych za každou svojí promluvou jeho mírně poupravený citát „Ceterum autem censeo, Canada esse delendam“.

Ovšem dnes jsem nalezl cosi, co image oné země, jež je pro mne již řadu let jednou provždy označitelná coby „hic sunt leones“, přece jen poněkud vylepšilo. Protože tam byl učiněn i velký objev, jak alespoň aktuálně praví internet.
Vědci z univerzity v Montrealu prý totiž odhalili, kterak se my chlapi máme větší šanci vyhnout jedné z rakovin. Konkrétně rakovině prostaty. A uznejte sami – kdo z nás by o rakovinu stál, že? Dozajista nikdo.
Tento objev je pak o to cennějším, že nás nenabádá, abychom do sebe ládovali nějaký (údajně) zázračný preparát, kupříkladu něco jako onen šarlatán v mém dřívějším článku s výstižným názvem „Rakovina“. Nikdo tu po nás nechce, abychom mrhali penězi, nikdo ani nechce, abychom si počínali jinak sobě samým nelibě. Ba právě naopak.
Oni objevitelé tvrdí, že muže chrání před rakovinou prostaty častá výměna partnerek. Čímž samozřejmě nejsou míněny časté rozvody manželství, o nějaké burze našich drahých poloviček či second handu ani nemluvě.
Prostě a jednoduše – čím více sexuálně laškujeme s četnými partnerkami, tím více jsme prý imunní vůči rakovině prostaty. Spát (totiž nespat, ač spát) za život s více než dvacítkou žen prý znamená snížení rizika onemocnění touto chorobou o celých osmadvacet procent. A aby toho nebylo málo, prý jsou ti, kdo si vzali hned svou první lásku a zůstali spořádanými, o devatenáct procent více ohroženi i jinými agresivními formami rakoviny, a ještě hůře jsou prý na tom homosexuálně zaměření muži, u nichž naopak riziko rakovin při velkém počtu partnerů stoupá.
A chudáky jsou prý i panicové, aspoň ve srovnání se sexuálně zkušenými muži – myslím nyní chudáky v otázce rakoviny prostaty, protože jinak prý dvanáct procent ze zkoumaných „rozverných“ jedinců mělo v životě alespoň jednu pohlavní chorobu a tu jim panicové samozřejmě rozhodně závidět nemusí.
Prostě objev hodný snad i Nobelovy ceny. Protože kolik lidských životů by se takto dalo zachránit, aniž by lidé museli dostávat lékaři rozesílané a zdravotními pojišťovnami placené pozvánky k preventivním vyšetřením! Kolik by se ušetřilo na cytostatikách či jiných formách léčení oné zhoubné choroby!
A já…
Milé slečny, milé mladé paní a samozřejmě i paní nepříliš mladé! Důrazně vás vyzývám! Neopovrhujte vědeckými objevy, ať už tyto vypadají věrohodně či nikoliv. Držte se jich; nebo aspoň tohoto jediného.
A NENECHTE MĚ PROBOHA UMŘÍT NA RAKOVINU PROSTATY!