Soudružská skleróza

Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.

A letos tomu nebylo jinak. A tak se soudruzi zhostili tohoto tématu i na Facebooku a hned ho zde také patřičně rozšířili. Až ke mně, jakkoliv se soudruhy nemám nic společného.

KSČM využila tuto prvomájovou příležitost a pustila se do vlády. A když jsem četl tyto řádky, vlastně plným právem. Protože to, co tu znělo, mělo nespornou logiku.

Komunisté tu pranýřovali vládu za to, jak se její počínání v posledním roce neblaze, ba přímo katastrofálně, podepsalo na našich obyčejných lidech. Rozvedli tu, do jak složité situace se mnozí z našinců dostali, jak se vyhrotily třídní vztahy v naší společnosti, jak mnozí přišli o práci a přátele či blízké, pranýřovali, jak ti nahoře dnes a denně přesvědčovali lid o tom, že jsme na jedné lodi, a přitom vodu kázali a víno pili, jak se říká.

Soudruhům se nelíbilo, jak si bohatí vlastníci a manažeři velkých firem žili ve svých sídlech přímo královsky, zatímco to odnesli ti chudáci dole, nebozí drobní živnostníci, ždímaní hamižnými bankéři.

Dělný lid tak byl obětován, ač to byl jen on, kdo udržel tento stát v chodu. A měl by určitě po těch tam nahoře žádat zlepšení života. Protože jim ho ti nahoře zkomplikovali.

Ti nahoře za problémy našeho obyčejného lidu mohou, ti jsou vinni!

Ach, ta skleróza! Soudruzi se sice rozohnili krásně, ale na jedno už tu zapomněli.

Na to, že to byli právě jejich poslanci, kteří vládě ona pranýřovaná opatření opakovaně schvalovali. Bez podpory komunistů by to jimi nyní odsuzované až na jednu (hejtmanskou) výjimku vládě neprocházelo.