Když se voda káže a víno pije

Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.

Ale poslali mi ho, i když si tím jenom zbytečně přidělávali práci. Možná tak učinili neradi, ale prý jim tak velí zákon o platebním styku. A když jim to vláda přikázala, nedá se nic dělat.

Má banka mi tady poslala šestistránkový výpis, ve kterém stály všechny poplatky, které s mým účtem v uplynulém roce souvisely. Uvedli tu sumu, kterou mi strhávali coby poplatky, všechny zaplacené a připsané úroky, jež jsem od nich dostal, a pak i podrobný rozpis, ze kterého jsem se dozvěděl, na kolik mě přišly bankovní služby, kolik činilo vedení účtu, kolik odchozí úhrady, kolik trvalé příkazy, inkasa, zahraniční platby, výběry platební kartou, poskytnutí zmíněné karty a platební výpisy.

U každé položky uvedli, kolik měsíců jsem ji platil nebo kolikrát jsem ji v průběhu loňského roku využil, kolik toto stálo za jednotku a kolik celkem.

Naprosto dokonalý přehled o tom, na kolik mě přišly služby mé banky, to byl. Lépe už to snad ani nešlo představit. Do poslední koruny vyúčtovaných dohromady 1842 korun. A všechno tu do puntíku souhlasilo. Muselo to totiž souhlasit.

Protože jim to přece zákonem nařídila naše vláda. Tatáž vláda, která nás jen loni zadlužila ve výši 410 miliard korun a v letošním roce chce nadělat dalších asi pět set miliard dluhů. Přičemž lidé vesměs nemají ani hrubou představu o tom, za co to vláda utrácí, protože to tato přece nebude nějakým pitomým daňovým poplatníkům vysvětlovat. To lidi nepotřebují vědět. Jen by je to asi naštvalo víc než banální bankovní poplatky.