Lidé, bděte!

Tak nám ty jobovky v posledních dnech nějak neberou konce. Sotva se nám dostalo ledové sprchy v podobě odhlasovaných migračních kvót, už tu tiše a nenápadně, o to však zákeřněji, zazněla informace další.

Zdánlivě nevinná informace, jež by ještě nedávno nejspíše potěšila, přinejmenším proto, že by nám dodala špetku té hrdosti na sebe samé. Ovšem právě v tuto chvíli nikoliv. Nyní právě naopak.

Europoslanec Tomáš Zdechovský nám na základě aktuální analýzy Výzkumné služby Evropského parlamentu přes média oznámil, že už jsme dobří. Že se naší ekonomice daří, a to natolik, že naše země splňuje všechna ekonomická kritéria pro přijetí eura. Což, jak známo, u nás bylo po řadu let nedosažitelným.

Ovšem dnes už mi při této zprávě tuhne úsměv na rtech. Zejména když mi týž politik připomněl, že jsme se, jsa od roku 2004 členem Evropské unie, zavázali v přístupové smlouvě k přijetí této společné měny.

Měny, jíž se prý netřeba bát. Protože tato odstraňuje kurzové riziko z většiny zahraničně obchodních transakcí, pozitivně ovlivňuje kvalitu konkurenčního prostředí, zlevňuje bezhotovostní platební styk se zahraničím, odstraňuje poplatky za směnu měn, ulehčuje cestování i zahraniční investice. A je prý lží, že přijetí eura znamená zvýšení cen.

Což mi zavání jediným: že kdosi kdesi dostal nápad, že bychom měli opustit korunu a spojit své osudy s eury. Třeba hned.

Protože nějaká negativa společné měny? Ta mi jaksi dotyčný pán stejně jako kdokoliv jiný zmínit „opomenul“. Ač minimálně jedno je již nějaký čas notoricky známé a jedno se zrodilo právě v těchto dnech.

Že povolební situace v Řecku naznačuje, že se ostatní eurostáty budou opět skládat na (třeba) řecké dluhy.

A že by eura mohla posloužit jako skvělé okovy pro naši zotročenou zemi. Protože jestliže dnes nechceme imigrantské kvóty a na přinucení k jejich prvnímu přijetí přišla reakce v podobě Okamurovy veřejností velmi dobře přijaté kampaně za nastolení otázky o možném vystoupení z Evropské unie, daleko snáze by nás pak umlčeli. Kdyby otázku takového možného odchodu z Evropy preventivně komplikoval i fakt, že bychom museli zavádět novou vlastní měnu, jež by na rozdíl od naší měny dlouhodobě fungující neměla coby nováček na růžích ustláno. Viz třeba právě řecký vzor.

I sám výše zmíněný europoslanec zmiňuje, že by za současné situace bylo zavedení eura politická sebevražda. Neboť je sedm z deseti našinců proti přijetí této měny.

Jenže znáte to více než dobře. Byli jsme proti uprchlickým kvótám… a už je tu rozkazem zvenčí máme. Jsme vesměs proti přijetí eura a…

Bojím se, aby mi už zítra tato měna necinkala v kapse namísto našich korun. Protože je to sice „skvělá měna“, ale co z toho? Kdyby pak zase někdo v evropských politických výšinách rozhodoval o nás klidně i bez nás. Co a jak z toho za koho zaplatíme. S odkazem na to, že „Evropa“ pro nás toho tolik udělala, tolik nám toho dala a našinci mají držet ústa a krok, že si musíme pomáhat. Úplně stejně jako s imigranty.

Bojím se, že bychom zase dělali to, co chce Brusel. Protože kdybychom nepadli na zadek dobrovolně, byli bychom na tento padnuti. Protože se nás přece nebude někdo ptát na náš odlišný názor…