Když už ti praví nechtějí…

Je už notoricky známé, že to Židé neměli a leckde dodnes nemají lehké. Ba že to měli a občas dodnes mají těžké. To podle toho, kdy a kde žili či žijí. Protože vždy a všude se najde někdo, komu se někdo nelíbí, a kdo vybočuje čímkoliv z davu, ten se může znelíbit.

Dnes se mi sice zdá postavení Židů vcelku dobré, ovšem netvrdím to – neboť osobně žádného ze svého okolí neznám a nemohu tak soudit, jak na tyto pohlížejí ti, kdo s nimi mají osobní zkušenost. Zdá se mi, že na tom nejsou zase až tak špatně, alespoň když tedy vidím, jak se u nás stavíme dejme tomu k Romům, imigrantům z černého kontinentu, islamistům, lidem pocházejícím z postsovětských zemí nebo jiných států na chudém východě a tak vůbec. A o Židech ani zmínka, ani komerční média nás židovskou otázkou nemasírují.
Přesto jsem nedávno z internetového zpravodajství zvěděl, že jsou evropští Židé izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem nabádáni, aby odešli z Evropy do Izraele. Protože jsou tu prý ohroženi terorismem a v židovském státě by jim tak mělo být lépe.
A evropští Židé potvrdili mou v úvodu zmiňovanou domněnku. Že prý povětšinou nevidí důvod k odchodu.
Že ti němečtí sice připouštějí, že je terorismus u našich západních sousedů potenciálně ohrožuje, ovšem tomuto nebezpečí jsou vystaveni globálně a ani v Izraeli nejsou před teroristickými útoky tak docela v bezpečí. A když poté německé vládnoucí kruhy přislíbily, že učiní vše pro to, aby se v Německu rozvíjel židovský život a aby tamní stotisícová komunita v zemi zůstala a že bude učiněno vše pro to, aby byla zajištěna bezpečnost židovských zařízení a bezpečnost občanů židovského původu, žádná potrefená husa nespustila povyk, jenž by dozajista následoval, kdyby šlo o nějakou menšinu netolerovanou.
Obdobně jsou prý na tom Židé v Dánsku, kde se prý rovněž necítí nijak mimořádně ohroženi a v posledních dvou letech prý jich odešla ze země do Izraele jen hrstka.
Ve Francii tito sice mají ke stěžování si důvodů více, ovšem i odtud jich v posledních letech odešel jen pranepatrný zlomek a zůstalo jich tam naopak dost přes půl milionu.
Prostě naši evropští Židé dostali nabídku odejít do Izraele, do židovského státu. Byli oficiálně pozváni, ovšem na pozvání tak nějak nereflektují. Nevyužívají nabízeného. A tak mě napadlo…
Když už jsou tedy „volné kapacity“, proč je nevyužít jinak? Tak, aby se kvóty naplnily a aby se navíc vyšlo vstříc jiným. Těm, kdo se tak často považují v celé Evropě za diskriminované a jež slavná „Evropa“ označuje za diskriminované snad zejména u nás. Co kdyby tudíž byla tato nabídka učiněna těm, kdo před údajnou diskriminací nejednou prchají, kam se jenom dá, a jež už přitom nejen Británie a Francie, ale ani Kanada nechce? Těm, kdo jsou u nás „strkáni automaticky do zvláštních škol“, „neseženou práci“, „končí nedobrovolně ve vyloučených lokalitách“.
Co kdyby pan Netanjahu pozval do Izraele je? Vždyť co by v tom mohlo být za problém? Žid jako Žid. Protože…
Jsme přece všichni Židé! Alespoň to tedy říkal na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti v Americe náš pan prezident…