Dva evropské metry

Menšiny to leckdy nemívají snadné. Někdy doplácejí jenom na to, že jsou menšinami, jindy je jim ale coby těm slabším dokonce většinou ubližováno. Jak kdy a jak kde. A protože jsme my Evropané lidumilní, řešíme to.

Snažíme se, aby ti malí a slabí zbytečně nestrádali. Aby i jim bylo dáno právo na rovnoprávnou existenci a zároveň na to být těmi, kým být chtějí. Dokonce jsme si pro tento účel pořídili i nemálo institucí, jež na otázky rovnosti dohlížejí. A radí, doporučují a leckdy i přikazují.

Naposledy třeba nám, Čechům (http://www.novinky.cz/zahranicni/388114-pecujte-o-romstinu-a-nemcinu-vyzvala-cesko-rada-evropy.html).

Rada Evropy nás kupříkladu minulou středu vyzvala, abychom více chránili a podporovali menšinové jazyky. Zejména romštinu a němčinu. Výbor ministrů zahraničí všech členských zemí posoudil zprávu expertní komise, jež hodnotila, nakolik jsme u nás v souladu s Evropskou chartou regionálních či menšinových jazyků, a na základě této zprávy doporučil, abychom zvýšili své úsilí v oblasti podpory informovanosti o menšinových jazycích a kulturách jako nedílné součásti kulturního dědictví země a podpořili toleranci k nim. A zejména abychom provedli opatření na podporu němčiny a romštiny v oblasti vzdělávání a podpořili jejich používání v médiích a ve veřejném životě. Protože prý u nás máme nízké povědomí o tradičních menšinových jazycích země a o jejich přínosu, němčinu vnímáme a vyučujeme jen jako cizí jazyk a romštině se v hlavním vzdělávacím proudu daří jen omezeně, protože její výuku komplikuje negativní veřejné vnímání Romů. Čímž prý Česká republika porušuje sociální chartu.

Což tedy zjednodušeně řečeno znamená, že bychom měli ve vzdělávání, médiích, na úřadech a jinde podporovat užívání těchto jazyků, jimž dnes není příliš přáno. Máme se napravit, protože jsme v tomto špatní. A dlužno podotknout, že tomu ve školství naši politici vesměs v rámci „inkluze“ i vcelku holdují.

A co se v téže chvíli odehrává jenom kousek na jih od nás? U našich rakouských sousedů?

Zástupce hornorakouského hejtmana pro vzdělání Thomas Stelzer zopakoval na výročním shromáždění křesťanského svazu učitelů (http://ceskokrumlovsky.denik.cz/z-regionu/karel-gott-k-sousedum-na-jesitnost-neni-cas-20151202-at0z.html) záměr prosadit, aby žáci škol v Horních Rakousích mluvili povinně německy nejen ve vyučovacích hodinách, ale i o přestávkách. Proč? Aby se nevytvářely skupiny podle jazyků a nedocházelo tak k segregaci. Když budou všichni ve školách stále mluvit jen německy, lépe se ti menšinoví integrují.

A má-li tento návrh problém s některou z institucí, pak je to jen rakouské ministerstvo školství. Protože toto si už od října stojí za svým. Že by bylo nařízení užívání němčiny mimo hodiny výuky v rozporu s konvencí lidských práv a s rakouskou ústavou.

Jsme s Rakouskem v téže Evropské unii. Jsme zhruba stejně velkými zeměmi, jsme bezprostředními sousedy a zhruba stejně západně položenými státy, navíc zeměmi, mezi nimiž panují docela dobré vztahy.

A přece jsme tak jiní!

Protože v Rakousku se zkrátka vyučuje ve většinovém jazyce a minimálně v jedné spolkové zemi se na vysoké politické úrovni tvrdí, že se lidé budou lépe snášet a budou si rovnější, pokud se bude mluvit úředním jazykem ve školách vždy a všude. Odstraní se tím jedna z příčin možné segregace a na ni navazující diskriminace.

U nás by se naopak měly jiné jazyky (i) ve školách více podporovat. Nejen o přestávkách, ale i ve výuce. Že prý se tím… rovněž odstraní jedna z příčin možné segregace a diskriminace.

Nechám na vašem posouzení, kde to asi s rovnoprávností různých národností a etnik dopadne lépe. Jestli v Rakousku nebo u nás „v Evropě“.