Čirou náhodou je mi problematika Evropské charty regionálních a menšinových jazyků známá. Dokonce jsem občas byl při tom, když přijela kontrolní komise, aby zjistila, zda náš stát tuto chartu dodržuje. Ve prospěch našeho státu musím říct, že k Chartě nejen přistoupil (taková Francie třeba zatím nepřistoupila. Tlak tamních menšin ovšem bude sílit. V povyku kolem Marie Le Penové u nás úplně zaniklo, že na Korsice zvítězili autonomisté a patrný počet hlasů obdržely regionální iniciativy i v Normandii nebo v Alsasku), ale ji i dodržuje. problémem ovšem je, že národnostní menšiny jsou ustrašené a bojí se svůj jazyk užívat. V dobré paměti je třeba u německé menšiny akce "Rozptyl počátkem padesátých let, kdy se rozdělovaly německé rodiny, aby se děti počeštily. Tato akce byla velmi úspěšná. A teď k vašim dvěma metrům: Zatímco Turci, Arabové nebo Rusové v Rakousku mluví bezostyšně mateřštinou a odmítají se učit německy, je situace u nás zcela opačná. Slyšel jste někdy mluvit ve státní škole děti z německé menšiny německy? Proto musí být přístup jiný. Až bude mít naše učitelka problém, že děti s ní nebudou chtít mluvit česky, pak budeme před stejným problémem jako v Rakousku.

Romština je jen polojazyk. Nemá dostatečné vyjadřovací schopnosti. Kdysi v televisi byla debata na toto téma a nějaký učitel (už nevím kdo) tam romského aktivistu požádal, ať mu přeloží do romštiny Pythagorovu větu nebo Archimedův zákon - no a tím ta debata vlastně skončila.

A němčině se u nás věnuje pozoronost, jenomže německé osídlení není nikde dost husté na to, aby vůbec bylo možno zřizovat německé školy. Což je samozřejmě škoda - němčina je pro nás tradiční cizí jazyk a v němčině je spousta pramenů o naší minulosti a spousta Němců z Čech a Moravy a Slezska napsalá krásné knihy i verše, kterým dnes žel rozumíme jen v překladu (například i Petr Bezruč psal některé básně v němčině, zrovna tak spousta dalších českých spisovatelů se k němčině často uchylovalo, a o Klostermanovi netřeba snad ani hovořit).

A my jsme měli v čítance od hodných autorů i romskou básničku. Dětskou, v originále. A hádejte, kolik romských dětí jí rozumělo... Ze všech tří ani jedno. Takže nevím, proč tento jazyk vlastně třeba do škol vnucovat.